Jindřich Josef Vilém Albrecht Pavel hrabě Kolowrat-Krakowský

27. 7. 1897 – 19. 1. 1996

Jindřich Vilém Kolowrat-Krakowský

Po smrti hraběte Alexandera se stal majitelem panství Kolowrat-Krakowských, jehož součástí jsou i nemovitosti na Tachovsku (Týnec a Lomec), Jindřich Kolowrat-Krakowský, nejmladší bratr zemřelého Alexandera a poslední žijící syn hraběte Leopolda.

Ještě v témže roce prodal hrabě Jindřich zámek v Týnci staviteli Jaroslavu Polívkovi, který mu za něj postavil funkcionalistický Palác Chicago na Národní třídě v Praze, jednu z nejmodernějších staveb své doby. Spokojený majitel jej nechal opatřit vymoženostmi amerických mrakodrapů a zařídil v něm prodejnu zemědělských produktů z podniků v Týnci. Tím získalo zemědělství, ve velkostatkáři Jindřichu Kolowrat-Krakowském průkopníka nových výrobních a prodejních metod, svého Baťu.

V roce 1930 založil hrabě na Dianě u Přimdy Západočeské dřevařské závody Jindřicha Kolowrata na výrobu dřevěných domků známé pod názvem Dřevostavby Kolowrat, kde zaměstnával 600 stálých dělníků. Pro dopravu dřeva (ta se dosud prováděla koňským nebo volským potahem) zavedl velmi pokrokový převoz kulatiny na gumových pneumatikách značky Kolowrat.

V letech 1943–1945 bylo českému šlechtici panství zestátněno a převedeno na Německou říši, ovšem díky jednoznačně prokazatelnému protifašistickému postoji, mu bylo dekretem prezidenta Československé republiky v roce 1945 opět navráceno.

V poválečných letech 1945–1948 působil hrabě Jindřich jako velvyslanec v turecké Ankaře, kde zastupoval zájmy demokratického Československa. Bohužel díky převratu v roce 1948 se do své vlasti v následujících padesáti letech nepodíval. Po únoru 1948 je majetek rodu Kolowrat-Krakowských znárodněn a dřevařské závody v roce 1950 státem zlikvidovány. V loveckém zámečku Diana byl v roce 1960 zřízen domov důchodců.

Když hrabě Jindřich opouští diplomatické místo v Ankaře, píše 8. března do Prahy telegram: „Vývoj politických poměrů u nás způsobí utvoření nové vlády, která již dnes svými metodami zneuctila tradici svobody a demokracie v našem smyslu a která musí u každého slušného člověka vyvolat pocit hnusu a odporu. Je jisté, že tato vláda, která je agentem Kominformy, vrhne národ československý do morální a hmotné bídy. Žádal jsem již dříve o odvolání z Ankary a poskytnutí bezplatné dovolené, jelikož jsem již delší dobu nesouhlasil s vývojem naší vnitřní a zahraniční politiky. Nové poměry u nás však také znemožňují, abych zůstal byť jen formálně ve službách pražského Ministerstva zahraničních věcí."

Po odchodu z Ankary se hrabě i s rodinou odstěhoval do Spojených států, kde se živil jako farmář a obchodník s tělocvičnými pomůckami.

Hrabě Jindřich se nejprve oženil s princeznou Sofií Trubeckou, po její smrti v roce 1938 s Marií Klimtovou. Zatímco první manželství zůstalo bezdětné, ze druhého se narodilo pět dětí – Jindřich, Ernest, Marie, Eva a nejmladší František Tomáš.

Po roce 1989 hrabě Jindřich neváhá a vrací se zpět do své rodné vlasti. Na základě restitučních zákonů je Kolowrat-Krakowským vráceno prakticky celé někdejší panství a hrabě Jindřich se společně se svým nejmladším synem Tomášem ujímá jeho správy. V roce 1993 pronajímá Národnímu divadlu Kolowratský palác za symbolickou 1 korunu ročně.

Hrabě Jindřich je také nositelem dvou velmi vysokých státních vyznamenání. Za odbojovou činnost v průběhu druhé světové války jej prezident Edvard Beneš vyznamenal Válečným křížem a v roce 1991 převzal z rukou prezidenta Václava Havla na Pražském hradě Masarykův řád druhé třídy.

Významný diplomat a národohospodář, velký vlastenec a protifašistický bojovník, štědrý mecenáš a poslední z dětí hraběte Leopolda, umírá v roce 1996 ve věku 98 let.