Vilém Albrecht hrabě Krakowský z Kolowrat

Leopold Vilém hrabě Krakowský z Kolowrat

(31. 12. 1727 v Praze – 2. 11. 1809 ve Vídni)

Nejvyšší český a česko-rakouský kancléř, prezident dvorské komory, první státní a konferenční ministr

1769 - 1772 český kancléř
1772 – 1782 prezident dvorské komory
1782 – 1796 nejvyšší kancléř česko – rakouský
1796 – 1808 první státní a konferenční ministr a ministr vnitřních záležitostí (tj. vnitra)
1782 rytíř řádu Zlatého rouna (jako 803. resp. 818. řádový rytíř)
Velkokříž řádu sv. Štěpána a řádu Leopoldova (1809)
Držitel statků Radovesice (Radovesnice), Veltruby, Filipov, Golčův Jeníkov, Hostačov, Světlá, Gross-Wetzdorf a Rohrbach v Dolních Rakousích
1769 – 1772 držel lénem Teste Reuth v Horní Falci
Získal Hroby (1753), Oblajovice (1759), Vrbice (1764), Vilémovice (1773), Čakovice (1773) a po Františku Josefovi hraběti Berchtoldovi z Uherčic zdědil (1776) Budkov a Mladoňovice,

14. 1. 1778 zemský stav v Korutanech
8. 7. 1783 zemský stav v Dolních Rakousích
29. 9. 1783 zemský stav v Tyrolích
21. 7. 1791 zemský stav v Kraňsku
15. 4. 1794 přijetí do rytířského stavu ve Švábsku
11. 5. 1803 indigenát v Uhrách

Narodil se ve farnosti sv. Jiljí jako 2. dítě a nejstarší syn Filipa Neria hraběte Krakowského z Kolowrat (1686 – 1773) a Anny Barbory Michnové z Vacínova (1707 – 1772).

Hrabě Leopold Vilém se stal zakladatelem tzv. radenínské nebo také hrobské větve rodu, když Radenín získal svým 1. sňatkem. Dne 24. 8.1750 se totiž oženil v Choustníku s Marií Teresií del Caretto hraběnkou di Millesimo (8. 6. 1729 v Měšicích – 9. 2. 1769 v Hrobech), která mu vedle Radenína přinesla věnem i Vlčoves a Zahrádku. Hraběnka Marie Teresie byla dcerou Františka Václava del Caretto hraběte di Millesimo ( 1698 – 1760) a Marie Anny Teresie hraběnky Desfours zu Mont und Athienville (1706 – 1745) a byla dámou řádu Hvězdného kříže a také palácovou dámou.

Z manželství se narodilo 9 dětí: Marie Anna (1753 – 1805), František Václav (1754 – 1759), Marie Josefa (1755 – 1756), Filip (1756 – 1836), Barbora (1758 – 1759), Jana (1764), Teresie (1766), Leopold (1767) a Leopold (1768 – 1805).

V roce 1753 koupili manželé Leopold Vilém a Marie Teresie Krakowští z Kolowrat panství Hroby (3 km jihovýchodně od Chýnova a 13 km východně od Tábora), které sousedilo s Radenínem. Prodávajícím byl František Antonín rytíř Koch, jehož otec František Jiří postavil v obci nedaleko kostela Nanebevzetí Panny Marie na místo renesanční tvrze z konce 16. století barokní jednopatrový zámek. V roce 1759 koupil hrabě v dražbě statek a zámek Oblajovice (7 km severozápadně od Chýnova) a roku 1764 ještě statek Vrbice. Oproti tomu v roce 1765 prodal statek Radovesnice s dalšími 2 vsemi Janu Václavu hraběti Rummerskirchovi.

Leopoldova manželka Marie Teresie zemřela a byla pohřbena v Hrobech. Ještě toho roku (13. 9. 1769) se hrabě Leopold Vilém oženil podruhé, tentokráte ve Vídni, kde pojal za choť Marii Teresii hraběnku von Khevenhüller-Metsch (5. 1. 1741 ve Vídni – 27. 11. 1805), dceru Jana Josefa hraběte von Khevenhüllera a Anny Karolíny hraběnky von Metsch, dámu řádu Hvězdného kříže a palácovou dámu. Z tohoto manželství vzešlo osmero dětí: Marie Teresie (1770 – 1849), Josef (1771 – 1775), Karel František (1774), Marie Františka (1775 - ?), Marie Antonie (1776 – 1806), Marie Aloisie (1780 – 1823), Kristian (1781) a František Xaver (1783 – 1855).

Hrabě Leopold Vilém dokončil stavbu barokního zámečku ve Filipově u Čáslavi, kterou zahájil jeho otec Filip Nerius. Směrem na jih od zámecké budovy založil také rozsáhlý park, jehož hlavní alej byla ozdobena pískovcovými barokními sochami alegorií jednotlivých měsíců. Z celé této sochařské výzdoby se do dnešních dnů zachovala jen torza 4 soch. Když v roce 1784 zrušil císař Josef II. tamější kapli, dal nejspíše Leopold Vilém přistavět k jejím bokům dvě křídla, čímž získala vzhled a charakter zámečku.

V dubnu 1773 postoupili Filip, Prokop a Jan Nepomuk hrabata Krakowští z Kolowrat panství Čakovice (dnes součást městské části Praha 9) presidentu dvorské komory Leopoldu Vilémovi hraběti Krakowskému z Kolowrat, avšak ten prodal tento statek za 44.000 zl ve stříbře Antonii hraběnce z Klebelsbergu, rozené Krakowské z Kolowrat.

K po otci zděděném panství Světlá nad Sázavou (1773) přikoupil hrabě Leopold Vilém ještě statky Nová Ves, Pavlíkov a hlavně Vilémovice (3 km východně od Ledče nad Sázavou) se zámkem, které mu roku 1774 prodal Ignác Bechinie z Lažan. Těsně před smrtí hraběte byla v roce 1809 zřízena ve světelském zámku vojenská nemocnice, která byla zrušena až v roce 1814. Nedlouho poté (1817) koupil Světlou, Novou Ves a Vilémovice uherský hrabě František Josef Zichy ze Zich a z Vasonykeö.

Nejvýznamnější ekonomický počin uskutečnil hrabě Leopold Vilém na svém panství v Jeníkově, dnes Golčově Jeníkově (Goltsch – Jenikau), které rovněž roku 1773 zdědil. Po zrušení Tovaryštva Ježíšova téhož roku přikoupil i řádové statky a v roce 1773 založil faru a školu. Využil svého vlivu a získal pro své panství zřízení státní manufaktury na tabák. Proto dal postavit v Jeníkově dvě velké budovy, dnes známé jako Horní a Dolní zámek. Jeníkovská továrna byla větší než téměř současně zřízená továrna v Praze (1785). Hrabě pak dostával ročně nájem ve výši 6.000 zl. Panstvo pak sídlilo na zámku v nedalekém Hostačově. Tzv. Starý (Dolní) zámek je trojkřídlá budova postavená jižně od staré tvrze v letech 1774 – 1775 pro správu panství a pro ubytování vrchnostenských úředníků. Nový (Horní) zámek tvoří obdélná budova v jižním sousedství tzv. Starého zámku a vznikla také v letech 1774 – 1775, avšak nikoliv jako zámek, ale jako státní tabáková továrna. Tím se hrabě Kolowrat zasloužil o pracovní příležitosti místního obyvatelstva a o jejich relativní blahobyt. Továrna zpracovávala tabák na kouření i na šňupání. V Jeníkově hrabě založil i továrnu na jehly, první svého druhu v celé Evropě a prosazoval na svých panstvích také moderní metody zemědělství.

Svým universálním dědicem ustanovil vnuka Leopolda hraběte Krakowského z Kolowrat, syna Františka Xavera, což ostatní děti soudně napadly. Během sporu o dědictví se správa panství ocitla v rukou administrace. Ta se skládala ze tří členů, kteří nebyli jednotní v názorech na řízení panství. Když pak 1. 11. 1812 vypršel nájem na provozování továrny, došlo k jejímu přestěhování (2. 11. 1812) do objektu zrušeného cisterciáckého kláštera v Sedlci u Kutné Hory. Také jehlárna zanikla záhy po smrti svého zakladatele, což znamenalo ztrátu obživy pro mnoho místních lidí. V roce 1813 byl v prostorách bývalé tabákové továrny zřízen vojenský lazaret. V roce 1817 došlo konečně k dohodě mezi zákonnými dědici, kteří se dohodli na prodeji panství (společně s Hostačovem). Vše koupila v dražbě jedna z dědiček, dcera zesnulého Leopolda Vilému, Marie Aloisie (1780 – 1823).

Leopold Vilém hrabě Krakowský z Kolowrat byl však především státník a politik, který vynikal nad své okolí svou vzdělaností, schopnostmi a zkušenostmi. Proto si jej oblíbila císařovna a královna Marie Teresie, která mu dokonce psala dopisy vlastní rukou. Stejné důvěře se těšil i u dalších panovníků – Josefa II., Leopolda II. a Františka II. (I.). Osobně se, jako nejvyšší kancléř, zúčastnil korunovace Leopolda II. na českého krále (6. 9. 1791) a pak i jeho choti Marie Ludoviky (12. 9. 1791).

V rámci svých centralizačních snah spojil Josef II. politickou a finanční správu v jeden obrovský úřad, tedy spojená česko-rakouská dvorská kancelář, dvorská komora a bankodeputace, do jehož čela byl postaven hrabě Leopold Vilém. Krátce před smrtí Josefa II. převzalo roku 1790 řízení zahraniční politiky grémium státníků (Václav hrabě Kounic-Rietberg, Mořic hrabě Lacy, Karel hrabě Hatzfeld, Leopold hrabě Krakowský z Kolowrat, František hrabě Rosenberg – Orsini, Jiří hrabě Starhemberg a Karel hrabě Zinzendorf) s cílem zabránit pokračování pruské ofenzivy proti podunajské monarchii. V souvislosti s korunovací Leopolda II (1791) odvrátil hrabě Leopold Vilém hrozbu výraznějšího rozšíření zemského sněmu o měšťany. Na Františku II. pak vymohl úplné zrušení tohoto záměru. Hrabě také přesvědčil císaře o nutnosti zrušit kdysi hrabětem Kounicem zřízenou státní radu a soustředit veškerou vnitřní politickou agendu pod úřad prvního ministra. Vzhledem k vysokému věku byl hrabě Kolowrat poslán v červnu roku 1808 do výslužby.

Zemřel ve Vídni (farnost sv. Michaela), ale pohřben byl do rodové hrobky v Hrobech.