Vilém Albrecht hrabě Krakowský z Kolowrat

(18. 2. 1600 – 18. 2. 1688 v Praze)

Komoří a skutečný tajný rada
Hejtman Nového města pražského a komorní rada (1635 – 1647)
Generální válečný komisař v Čechách (1647)
Prezident české komory (22. 3. 1650 – 1656)
Nejvyšší zemský soudce království českého (20. 8. 1656 – 1678)
Říšský hraběcí stav (25. 8. 1671)
Český hraběcí stav (14. 11. 1674)
Nejvyšší hofmistr království českého (15. 1. 1678 – 1688)
Zakladatel fideikomisu pro primogenituru i sekundogenituru (22. 1. 1688)

Syn Bernarda Alexandera Krakowského z Kolowrat (1592 – 1613) a Ludmily Týřovské z Einsiedelu (1604 – 1617), který zůstal v době rebelie protestantských stavů věrný zákonné katolické dynastii Habsburků. Po vítězné bitvě na Bílé Hoře se sice stal jedním z reformačních komisařů, ale svého postavení nijak nezneužil k lacinému obohacování. Za svůj život se pětkrát oženil, shromáždil rozsáhlé majetky a byl dědičně povýšen do hraběcího stavu.

První manželství s Annou Wiederspergovou z Wiedespergu

Před rokem 1624 se poprvé oženil a za choť pojal Annu Evu Wiederspergovou z Wiedespergu (1624 – 20. 2. 1638), dceru Jana Wiedersperga z Wiederspergu na Týnci (německy Teinitzl) a Alžběty Příchovské z Příchovic. Anna po otci zdědila statek Týnec (pět kilometrů jižně od Klatov) a v roce 1624 jej postoupila svému manželovi. Ten uvážlivou hospodářskou politikou získal finanční prostředky na nákup řady okolních vesnic a z obnovené týnecké tvrze učinil centrum poměrně rozsáhlého panství, k němuž v polovině 17. století náleželo již šestnáct vsí. On i jeho nástupci skupovali další vesnice, čímž panství neustále zvětšoval a rozšiřoval, takže k němu v polovině 18. století náleželo již třicet čtyři vesnic.

Tak například v roce 1628 koupil od Kousků ze Sobětiček druhý díl vsi Vrhaveč (pět kilometrů jižně od Klatov) a v roce 1635 od Mikuláše Jetřicha Čejky z Olbramovic její třetí díl, takže mohl celou Vrhaveč připojit k týneckému panství. Tamější tvrz však byla opuštěna a chátrala. Stála ještě v polovině 18. století, jak dosvědčuje její věžovité stavení na fresce v zámku v Týnci. Dnes však po tvrzi nezbyly žádné stopy.

V roce 1636 držel pan Vilém Albrecht dům čp. 644-51 na Novém Městě pražském ve Štěpánské ulici, a to do roku 1642, kdy patrně získal odkazem Přibíka Jeníška z Újezda na Březnici, královského prokurátora, dům č. 933 na Staroměstském rynku. V něm pak členové kolowratského rodu žili během pobytů v Praze až do roku 1763, kdy ho koupil soused Jan František rytíř z Goltzu.

První manželství Viléma Albrechta Krakowského z Kolowrat zůstalo bezdětné a když jeho choť zemřela, byla pochována v chrámu Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském, kde se dodnes nachází na epištolní straně oltáře sv. Kříže její náhrobní kámen.

Druhé manželství s Annou Kateřinou Rozdražovskou z Rozdražova

Dne 26. 6. 1640 se pan Vilém Albrecht oženil podruhé. Tentokrát si vzal za ženu hraběnku Annu Kateřinu Rozdražovskou z Rozdražova (1640 – 13. 4. 1652), dceru hraběte Václava Rozdražovského z Rozdražova a Marie Berkové z Dubé a Lipé. Poprvé byla provdána za svobodného pána Wolfganga Josefa Leopolda ze Strahlendorfu, po jehož smrti (†1638) byla rovněž v roce 1640 ustanovena za poručnici svých dvou nezletilých synů Friedricha Leopolda a Petra Ulricha. Poté, co záhy po otci také zemřeli, stala se dědičkou statku Chlumec pod Kyšperkem (Kulm). Po ní pak tento statek dědily děti z jejího druhého manželství Jan František, Anna Ludmila a Kateřina Barbora Krakowští z Kolowrat.

V roce 1648 koupil pan Vilém Albrecht od Jana Viléma Příchovského z Příchovic ves Patrovice nad Úhlavou (čtyři a půl kilometru severovýchodně od Nýrska) a později ji připojil k dešenickému panství. Tamější tvrz pak již nebyla obývaná a záhy zanikla.

Roku 1650 koupil Vilém Albrecht Krakowský z Kolowrat od Jana Jiřího a Karla Gottfrieda, bratří Kaplířů ze Sulevic, za 1757 zlatých Dvůr v Unhošti a hned koupil od města za osm zlatých dříví na stavbu Červeného mlýna. Téhož roku přijal také tamtéž na šest let v zástavu od Václava Jindřicha Čejky z Olbramovic v hodnotě šest set zlatých dva dvory (Čejkovský a Vlkovský), které ležely spálené z válečných dob. Protože pan Čejka nebyl schopen dluh splatit, postoupil oba dvory i koupenou chalupu od Anežky Lívové v dědičné držení Vilému Albrechtu Krakowskému z Kolowrat.

Někdy tou dobou, tedy v polovině 17. století, koupil ves Střeziměř (sedm kilometrů jihovýchodně od Klatov) a připojil ji k týneckému panství. V tamější tvrzi zemřel 27. 12. 1678 Jáchym Griespek z Griespachu, poslední mužský člen svého rodu v Čechách. Pak však zpustla a časem zanikla beze stop.

Když paní Anna Eva dne 13. 4. 1652 zemřela, byla pochována v Praze na hoře Sion (tj. na Strahově) v kostele Nanebevzetí Panny Marie premonstrátské kanonie. Z tohoto manželství se narodily čtyři děti – Anna Ludmila (1650 – 1718), Kateřina Barbora (1650 – 1712), Anna Alžběta (1647 – 1650) a Jan František (1650 – 1723).

V letech 1652 – 1653 je pan Vilém Albrecht doložen také jako majitel statku Malé Chýšky u Milevska.

Třetí manželství s Marií Alžbětou Liebsteinskou z Kolowrat

Třetí sňatek uzavřel pan z Kolowrat dne 25. 8. 1653, kdy pojal za choť svobodnou paní Marii Alžbětu Liebsteinskou z Kolowrat (1646 – 18. 6. 1660), dceru svobodného pána Ferdinanda Liebsteinského z Kolowrat a Kateřiny Ludmily Krakowské z Kolowrat, která byla dne 3. 9. 1646 poprvé provdána za svobodného pána Maximilána z Aldringen na Teplicích a Želechovicích (†11. 6. 1650).

I nadále pokračoval Vilém Albrecht z Kolowrat v nákupech statků. Tak v roce 1654 koupil od Anny Jakobíny Rosenhainerové ves Srbice (šest kilometrů jihovýchodně od Klatov) a připojil ji k týneckému panství. Tamější tvrz časem zanikla. Roku 1655 koupil od Ludvíka hraběte Carraffy, španělského plukovníka v císařských službách, Dolní Adršpach (šestnáct kilometrů severovýchodně od Trutnova) spolu s dalšími třemi vesnicemi, avšak tuto vzdálenou enklávu přepustil roku 1661 Liebsteinským z Kolowrat.

V roce 1657 připojil k areálu paláce na Hradčanech v Loretánské ulici 9, čp. 177/IV (dnes zvaný Hrzánský palác) získanému věnem roku 1653 od své třetí choti, parcelu v Úvoze 28 (čp.296/IV). V letech 1658 – 1659 pak dal nákladně vybudovat zadní pětipodlažní dům a spojovací západní křídlo. Do prostoru pod nádvořím pak byly ještě vestavěny rozsáhlé konírny. Sousední Říšská kancelář si na stavbu stěžovala, ale její námitky byly zamítnuty.

Od Beaty Křinecké z Hodkova, která se pro víru stěhovala ze země, koupil 30. 10. 1657 pan z Kolowrat za 15 000 kop míšeňské panství Skály se Starkovem a Bystrým v Teplických skalách. Již 25. 4. 1662 ale celé toto zboží prodal Matouši Ferdinandovi Sobkovi z Bilenbergu, O.S.B., nejvyššímu berníku v Čechách, opatu benediktinských klášterů u sv. Mikuláše na Starém Městě pražském a u sv. Jana pod Skalou a jmenovanému biskupu královehradeckému, vše za 20 800 rýnských zlatých, aby mohl těmito statky nadat kapitulu nově zřízeného biskupství. Roku 1658 získal po vymření rodu Ehiesa Zvěstovice (dvanáct kilometrů jihovýchodně od Čáslavi) se Sirákovicemi a Spyticemi, ale již následujícího roku je zase prodal Janu Dětřichovi hraběti z Ledeburu a na Jeníkově. Konečně v tomto období koupil roku 1659 od Jakuba a Salomeny Longinových z Longinu ves Sobětice (dva a půl kilometru jihovýchodně od Klatov) a připojil ji k Týnci. Tím přestala tamější tvrz sloužit jako panské sídlo a v krátké době zanikla.

Ze třetího manželství měl Vilém Albrecht Krakowský z Kolowrat dva syny – Ferdinanda Václava (1654) a Maximiliána Norberta (1660 – 1721), který pak založil samostatnou rodovou linii Krakowských z Kolowrat.

Po své smrti v roce 1660 byla Marie Alžběta uložena k věčnému spánku ve františkánském chrámu Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském.

Čtvrté manželství s Alžbětou Apolonií Tserclaes Tilly

Dne 24. 4. 1661 uzavřel Vilém Albrecht Krakowský z Kolowrat čtvrté manželství. Jeho chotí se stala hraběnka Alžběta Apolonie Tserclaes Tilly (†18. 8. 1665), dcera Václava Wermera hraběte Tillyho zu Preiteneck a Františky Barbory z Liechtensteinu. Jejím prvním manželem byl od 15. 6. 1653 Kryštof Ferdinand Popel z Lobkowicz svobodný pán na Bílině (†4. 7. 1658 a byl pohřben v pražské loretě na Hradčanech). Po jeho smrti byla ustanovena poručnicí nezletilého dědice Václava Ferdinanda a sama před svým skonem převedla svá poručnická práva a povinnosti na svého druhého manžela Viléma Albrechta z Kolowrat. Přitom se podílela na výstavbě sedmi kaplí v loubí (embitu) pražské Lorety na Hradčanech.

Roku 1661 přikoupil pan z Kolowrat od Evy Polyxeny Tuněchodské z Robčic a na Malonicích statek Těšetín (dnes Těšetiny) a připojila ho k Týnci. V roce 1663 pak zdědil statky Žichovice a Frymburk na Sušicku a v roce 1664 koupil v dražbě po zadluženém Vilému Bedřichu Michnovi z Vacínova (†1664 bez potomků) panství Chýše (šest kilometrů severovýchodně od Žlutic), a to pro svou nejstarší dceru Annu Ludmilu, pro níž držel část tohoto statku až do roku 1672.

Když Alžběta Apolonie zemřela, byla pochována ve františkánském chrámu Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském a Vilém Albrecht po ní převzal patronát nad pražskou Loretou. Z tohoto manželství nevzešlo žádné potomstvo.

Páté manželství s Ludmilou Evou Františkou, rozenou Hieserlovou z Chodova

Dne 25. 1. 1667 se pan Vilém Albrecht oženil popáté a naposledy, když si vzal Ludmilu Evu Františku, rozenou Hieserlovou z Chodova (1616 – 28. 5. 1695), dceru Bernarda Hieserleho z Chodova a Anežky Robenhauptové ze Suché. Byl to již její třetí sňatek. Poprvé byla provdána za Ferdinanda de Couriers (†1646) a podruhé za Zikmunda hraběte Wolkensteina (†1663). Toto manželství bylo stejně jako čtvrté bezdětné.

V témže roce 1667 koupil pan Vilém Albrecht díl statku Kouskova Lhota (6km jižně od Klatov). Zbytek tohoto zboží pak dokoupil roku 1687 od vdovy po Albrechtu Hynkovi Kouskovi ze Sobětiček a celý statek s příslušenstvím následně připojil k Týnci. Opuštěná tvrz pak časem zanikla.

V roce 1669 prodal Jan Jiří Čejka z Olbramovic statek Veselí (osm kilometrů jihozápadně od Klatov) panu Vilému Albrechtovi, který je později připojil k panství janovickému.

Roku 1671 postoupil tento pán metropolitní kapitule u svatého Víta pusté místo v Unhošti, za což byla kapitula povinna za rod Krakowských z Kolowrat každý rok sloužit zpívanou mši u hlavního oltáře a tři mše u oltáře svatého Klimenta.

25. 8. téhož roku 1671 byl Vilém Albrecht Krakowský z Kolowrat povýšen císařem Leopoldem I. do říšského stavu (něm. Reichsgrafenstand), čímž se stal hrabětem Svaté říše římské (Sancti Romani Imperii Comes).

Po roce 1673 se na čas ujal statku Dolany (mezi hradem Švihovem a Klatovy), ale dlouho ho neudržel. Statek se později stal součástí majetku Tovaryšstva Ježíšova v Klatovech.

Dne 14. 11. 1674 byl říšský hrabě Vilém Albrecht Krakowský z Kolowrat povýšen týmž císařem Leopoldem I. z titulu českého krále do dědičného českého hraběcího stavu.

Roku 1678 prodala Maximiliána Františka Kotzová z Dobrše tvrz, dvůr a ves Běšiny (deset kilometrů jižně od Klatov) s podacím právem a dále dvory Hubenov a Úlch s vesnicemi Hubenov, Úlch, Javoří, Rajský, Zahrádka a Tvrdoslav hraběti Krakowskému, který pak celé toto panství připojil k Týnci.

Svatá cesta

Jakožto hluboce věřící člověk oddaný Svaté církvi římské a také jako zámožný, vlivný a přední aristokrat své doby se Vilém Albrecht hrabě Krakowský z Kolowrat zapojil do unikátního projektu stavby čtyřiceti čtyř kaplí při poutní cestě (nazvané Via sancta, tj. Svatá cesta) z Prahy do Staré Boleslavi k místu zavraždění hlavního zemského patrona sv. Václava a k Palladiu země české. Z těchto kaplí se do dnešních dnů zachovalo jen dvacet devět, a to ještě bez vnitřní výzdoby. Stal se donátorem čtyřicáté kaple, která byla zasvěcena invokaci Královno apoštolů. Zobrazovala svatého Václava, který se zjevil nemocnému moravskému markraběti Jindřichovi a vyzýval jej k pouti do Maria Zell. Z domácích poutních míst byl v kapli vyobrazen Týnec s milostnou sochou Madony ze 16. století, tedy donátorovo hlavní panství a patronát. Freska byla doplněna ještě jeho erbem, kde byl bezesporu omylem ztvárněn dvouhlavý orel na místo jednohlavé orlice. Tato kaple byla postavena někdy po lednu 1678.

Hrabě nezapomínal nadále ani na své patronátní povinnosti v Týnci. Pro tamější farní kostel Nanebevzetí Panny Marie dal zhotovit cínovou křtitelnici s aliančním znakem (štíty pod společnou korunkou) Kolowratů a Hieserlů z Chodova, která je datována letopočtem 1678.

Poslední léta

Z vděku za přežití strašné morové rány v roce 1680, daroval hrabě Vilém Albrecht kostelu sv. Havla na Starém Městě pražském obraz sv. Šebestiána (jednoho z hlavních patronů proti moru) od neznámého umělce. Dnes se obraz nachází v jižním podvěží téhož chrámu na oltáři sv. Šebestiána.

V zámecké obrazárně v Rychnově nad Kněžnou se dochoval jeho portrét, olej na plátně od neznámého autora, který je datován rokem 1682.

O rok později (1683) pak hrabě koupil statek Janovice nad Úhlavou (sedm a půl kilometru jihozápadně od Klatov), který pak byl připojen k Dešenicím (dva a půl kilometru jihovýchodně od Nýrska), které zakoupil v roce 1686.

Když hrabě Kolowrat cítil blížící se smrt, učinil dne 22. 1. 1688 poslední pořízení, kterým s císařským svolením ze dne 5. 10. 1681 zřídil pro své potomstvo dva fideikomisy. Pro primogenituru to byl fideikomis peněžní na složené částce 138 500 zlatých a pro sekundogenituru pak fideikomis složený z nápadních statků, tj. z Týnce, Běšin, Srbic, Marvalovy Lhoty, Dešenic a Janovic.

Skonem Viléma Albrechta hraběte Krakowského z Kolowrat byla ukončena bohatá a neobyčejná životní pouť člověka, který dokázal povznést sebe i své potomstvo na úroveň elity české aristokracie. Vedle bohatství, který za svůj život dokázal shromáždit, zanechal po sobě i rozsáhlé dílo, které vykonal v nejpřednějších zemských úřadech, kde prokázal státu i panovníkovi platné služby, které byly po zásluze oceněny jeho povýšením do dědičného hraběcího stavu. Byl pochován u kapucínů v Praze na Hradčanech.

Ovdovělá Ludmila Eva Františka hraběnka Krakowská z Kolowrat zemřela až dne 28. 5. 1695. Zbytek života věnovala charitativní činnosti a zvelebování milované Lorety na Hradčanech. Tam se zasloužila roku 1691 o stavbu kaple sv. Josefa v severovýchodním rohu ambitu. Patřila k těm nejvýznamnějším mecenáškám a patronkám tohoto posvátného místa a je zpodobněna na obraze vedle vchodu do klenotnice, na němž je namalována ve svatebních šatech posázených více než 6500 diamanty. Tyto šaty odkázala ve své závěti ze dne 20. 4. 1695 loretánské klenotnici. Z diamantů byla po její smrti zhotovena v roce 1698 ve Vídni slavná diamantová monstrance (zvaná též Paprsková monstrance či Pražské slunce), která tvoří nejznámější artefakt loretánského pokladu. Obsahuje 6580 diamantů a má 54 zlatých paprsků. Dal ji zhotovit patron Lorety Václav Ferdinand z Lobkowicz (†8. 10. 1697), ale monstranci přivezla do Prahy až jeho vdova Marie Žofie, rozená hraběnka z Dietrichsteina, a to roku 1699. Je 89,5 cm vysoká, 70 – 72 cm široká a váží přes dvanáct kilogramů.

Hraběnka Ludmila Eva Františka byla pochována jako velká donátorka pražské Lorety, spolu s další velkou mecenáškou Marií Markétou hraběnkou z Waldsteina, rozenou Czerninovou z Chudenic, před kaplí sv. Františka Serafínského, ve středu severního křídla loretánského ambitu.

Farní chrám Nanebevzetí Panny Marie

Pan Vilém Albrecht byl nejenom majitelem Týnce, ale i spolupatronem farního chrámu Nanebevzetí Panny Marie, o který příkladně pečoval. Při presbytáři dal přistavit věž se sakristií a oratoriem nad ní. Roku 1674 pak byla okna oratoria doplněna vyřezávaným obložením, přičemž do kartušového středu byl umístěn nápis Stant CoLoVrateo bIna / oratorIa Voto / Ne tarDas BInIs faVtor / a Desse Deus (tj. česky: Stojí jako záslibný [zbožný] dar Kolovratův dvojí oratoř, abys, Bože, neváhal být ochráncem dvěma – tj. patrně Viléma Albrechta a jeho choti Ludmily Evy Františky). Ještě později byl přidán alianční erb Kolowratů a hrabat Wrbnů.

Jako patron se postaral i o dva chrámové zvony. První (výška 0,68m), zasvěcený sv. Šebestiánovi, patronu proti moru, má kolem koruny zvonu nápis: PER INTERCESSIONEM TVAM. O SANCTE SABASTIANE LIBERA NOS A PESTE + A.D. 1667 (tj. Na tvoji přímluvu [ó] svatý Sebastiane, vysvoboď nás od moru + L.P. 1667). Na plášti je pak český nápis: Wysocze Vrozeny Pan Pan Wylem Albrecht Krakowsky z Kolowrat Pan na Teynczy, Chlumczy a Zychowiczych G.M.C. Rada, Komornik, Krakowsky Mistodtziczy a Neyvyzssy SVdi Zemsky w Kralowstwy Czeskem Tento Zwon Keczti a Chwale Bozi a Swatemv Šebestyanovi. Patronv Proti Morv na Wlastni Naklad. Vdelati Sati Gest Raczil Letha Panie 1667. Na zvonu je pak i kolowratský erb.

Druhý zvon je menší (výška 0,62 m) a na východní straně pláště má nápis: SENTIANT OMN / ES TVVM / IVVAMEN QVICV / NQVE CELE / BRANT TVAM / SANCTAM / ANNVNCIATIONEM / TV KOLOWRATAE OS / PROTEGE VIRGO TVOS /
Tj. česky: Ať pociťují všichni tvoji pomoc, všichni, kdo oslavují tvoje svaté Zvěstování, ty ostatky kolowratské, Panno, ochraňuj své ctitele.
Pod nápisem je alianční erb Viléma Albrechta Krakowského z Kolowrat a Ludmily Evy Františky Hieserlové z Chodova.