Alexander Joseph Kolowrat-Krakowský

29. 1. 1886 – 4. 12. 1927

Alexander Joseph Kolowrat-Krakowský

Hrabě Alexander Kolowrat-Krakowský, nejstarší syn hraběte Leopolda Filipa Kolowrat-Krakowského, je bezesporu jednou z nejvýraznějších a nejzajímavějších osobností mezi pány z Kolowrat.

Byl český automobilový závodník, letec a zakladatel rakouského filmového průmyslu. Závodit začal již ve studentských letech, kdy také zajel světový rychlostní rekord. Byl spolumajitelem automobilky Laurin & Klement, která se nakonec spojila se Škodovými závody. Jeho dobrým přítelem byl např. Ferdinand Porsche, díky komu také v roce 1922 vznikl legendární lehký automobil Sascha. V pozdějších letech založil filmové ateliéry Sascha-Film ve Velkých Dvorcích a ve Vídni a stál za vznikem několika desítek filmů jako producent i režisér. Pro film objevil i hvězdu Marlene Dietrich a režiséra Michaela Curtize, který se proslavil filmem Casablanca.

Hrabě Alexander Joseph „Saša“ se narodil jako nejstarší syn hraběte Leopolda Filipa Kolowrat-Krakowského v Glen Ridge ve státě New Jersey, USA, kam jeho otec uprchl po nešťastném pistolovém duelu v roce 1876. Hrabě Leopold tehdy svého soupeře, prince Wilhelma Auersperga zastřelil. Jeho matka, baronka Nadine Huppmann-Valbella, byla dcerou bohatého tabákového magnáta. Po táhlých soudních sporech o dědictví týneckého panství a také po udělení milosti císařskou výsostí se rodina v červnu 1887, kdy byl malému Sašovi pouhý rok, vrátila zpět do vlasti. Dětství Saša prožil obklopen týneckými dětmi a v letech 1892 až 1896 navštěvoval i místní obecnou školu.

Po roce studia na gymnáziu ve Stříbře, byl ve věku 10 let přijat na internátní římskokatolické gymnázium Kollegium Kalksburg u Vídně. Maturitu složil na vídeňském gymnáziu Theresianum v roce 1904. Na přání svého otce nastoupil na katolickou univerzitu v belgické Lovani. Studia ukončil v roce 1907 a posléze nastoupil jako jednoroční dobrovolník do 13. dragounského pluku prince Evžena Savojského.

Automobilový závodník

Přestože jako teprve čtrnáctý v pořadí v celém Rakousku - Uhersku složil pilotní zkoušky a byl jedním z prvních, kdo si v Čechách koupil letadlo, jeho největší životní láskou se stal automobilismus. Jeho brzké úspěchy se objevovaly i v médiích, mimo jiné i v Allgemeine Automobil-Zeitung, Cycling & Moting či The Motor. Od mladých let se také přátelil s Václavem Klementem a Ferdinandem Porsche. V pozdějších letech se pak stal akcionářem automobilek Laurin & Klement (akcie podědil po svém otci) i Austro Daimler/Motoren AG. Již během středoškolských studií si mladý hrabě zamiloval motocykly a od svých 17 let navštěvoval automobilku Laurin & Klement, za kterou také později závodil. Protože jeho rodina tomuto sportu nepřála, skrýval se pod různými pseudonymy. Svůj první závod Praha - Písek, který pořádal Český klub motocyklistů, odjel v roce 1904 na motocyklu Laurin & Klement. Stejné značky se držel i při závodě Coupé Internationale v Pacově v roce 1906.

V roce 1906 dostal Saša od otce své první auto. Přestože ho jeho otec, ve snaze zabránit mu v dalším závodění, poslal na studia chovu dobytka do Švýcarska, mladý hrabě se své záliby nevzdal. Zatímco doprovod přidělený otcem posílal domů předem připravené pohlednice, Saša trénoval na závod do vrchu Gaillon. Pod pseudonymem Doconald nejen zvítězil, ale dokonce vytvořil dlouho nepřekonaný traťový rekord v čase 1 minuty a 24 sekund. Po zveřejnění fotografie v novinách se hrabě Leopold s koníčkem svého syna smířil a dále mu nebránil. V témže roce pak Saša dosáhl ještě jednoho rekordu, kdy na okruhu v Brooklands (Surrey, Velká Británie)) dosáhl tehdy neuvěřitelné průměrné rychlosti 112,3 km/hod. V listopadu následujícího roku se pak Saša stal řidičem vozu Laurin & Klement s novým osmiválcovým motorem, který byl automobilkou vyslán na propagační cestu z Mladé Boleslavi do Paříže a jejímž cílem byl Pařížský autosalon v Grand Palais.

V roce 1909 byl členem vítězného týmu Laurin & Klement na trase Vídeň- Terst, krátce nato pak zvítězil v závodě do vrchu Ries ve třídě do dvou litrů a na Simmeringu se umístil jako druhý za svým přítelem Ottou Hieronymem. V témže roce se účastnil také slavné soutěže o cenu prince Jindřicha, na jejímž startu bylo celkem 109 vozů. Na trati Berlín – Vratislav-Tatry-Budapešť-Vídeň-Salzburg-Mnichov dlouhé 2 000 km získal druhé místo. Na stejném místě se pak umístil i v závodě Zbraslav-Jíloviště o rok později. V několika dalších letech se úspěšně účastnil i závodů Petrohrad-Sevastopol, soutěže o Kavkazský pohár, v níž se stal absolutním vítězem, hvězdicové jízdy ve španělském San Sebastianu či jízdy Tatry-Andrie.

Před válkou se hrabě Saša zúčastnil ještě mnoha dalších závodů, mimo jiné i Alpské jízdy, kterou s týmem Laurin & Klement pětkrát vyhrál, a společně se tak v roce 1914 stali držiteli do té doby putovního poháru.

V roce 1920 opět vzrostla poptávka po automobilových závodech. Jako divák se zúčastnil Grand Prix v Le Mans, poté se objevil na okružním závodě Karlovy Vary – Mariánské Lázně – Sokolov- Karlovy Vary, který byl vůbec prvním pořádaným na českém území. Na svém vlastním stroji Laurin & Klement si dojel pro první místo ve své třídě. Finančně pak podpořil závody na okruhu v Guggingu, kde také vypsal Kolowratovu stříbrnou cenu pro vítěze kategorie cyclecarů, či závody v Semmeringu.

Po roce 1920 pak také finančně podporoval výrobu Laurin & Klement, která se po válce nebyla schopna opět vrátit k civilní produkci. V následujících letech se pak hrabě snažil automobilku zachránit a hledal společníka, s nímž by mohl továrnu opět postavit na nohy. Jelikož společníka nenašel, v roce 1925 došlo k fúzi Laurin & Klement se Škodovými závody. V automobilce Austro Daimler-Motoren AG, kde byl od roku 1921 nejen akcionářem, ale i členem správní rady, pak zaplatil vývoj a výrobu lehkého sportovního vozu Sascha, a to i přes nevoli ředitele firmy.

Během svých několika cest do USA hrabě navštívil i Fordovy továrny. Sašovým snem bylo vytvořit dostupný lidový vůz, jaký nabízel právě Ford. Své poznatky a nápady pak sdílel se svým přítelem Ferdinandem Porsche, konstruktérem automobilky Austro Daimler-Motoren AG. I přes veškerou snahu a jednání například i s automobilkou Citroën se Sašův sen o malém lidovém voze nesplnil.

Jízda Saši Kolowrata

K uctění památky hraběte Alexandra se každoročně koná sraz historických vozidel s okružní jízdou v okolí hradu Přimda a s návštěvou sousedních měst v Bavorsku. Stokilometrovou jízdu pořádá Auto moto veterán klub Černý les a zaštiťuje ji rodina Kolowrat-Krakowských.

Filmový producent

Druhou část jeho života pak tvořila fotografie, kterou objevil během služby v armádě díky Oskaru Berkovi, jednomu z nejlepších fotografických laborantů v monarchii, a o dva roky později pak i film. Díky svým úspěchům si nejprve vysloužil přezdívku hrabě Kilowatt, později Der Kinograf.

Filmový průmysl hraběti Alexanderovi učaroval již v roce 1909, kdy se poprvé setkal s francouzským filmařem Charlesem Pathém. Když po smrti svého otce v roce 1910 převzal správu nad majetkem v Čechách, založil na zámku ve Velkých Dvorcích filmové ateliéry. Do jeho filmařského týmu nejprve patřili jeho přátelé, například Josef Zeitlinger, Emanuel Kabath či Ludwig Schaschek, později i Karel Freund, Hans Theyer nebo Lambert Pöcher. Hrabě sám se nejprve věnoval i režii a kameře, od roku 1914 pak pouze produkci, případně umělecké režii.

V roce 1911 jeho tým vytvořil první rakouský profesionálně natočený dokument Těžba rudy ve štýrském Erzbergu. Zájem publika byl značný, kritika pozitivní. Mezi další tvorbu z této doby patří i reportáž o svatbě arcivévody Karla se Zitou von Bourbon-Parma, křest válečné lodi Tegethoff, automobilovou cestu rakouskými Alpami a několik cestopisných filmů o krásách Dalmácie, Dolomit, hradu Kreuzenstein, Gardského jezera i Vídně.

Kvůli špatnému osvětlení ateliérů ve Velkých Dvorcích nebylo několik prvních hraných filmů, grotesek, z roku 1912 zveřejněno. V témže roce v zámku vypukl požár, který mělo na svědomí zpracovávání extrémně hořlavé nitorcelulózy. Ateliéry proto byly přesunuty do Vídně, kde byla založena produkční společnost Sascha-Filmfabrik (později Sascha-Film a Sascha Filmindustrie). Hlavním dílem tohoto roku byl déletrvající hraný film Císař Josef II., který poprvé výrazněji zaujal jak publikum, tak kritiku. V následujícím roce se v kinech objevily tři osmiminutové filmy, světově úspěšný snímek Milionový strýček s Alexanderem Girardim v hlavní roli a dva reklamní filmy.

Během I. světové války byl Saša společně se svým bratrem Bedřichem přidělen k vojenské automobilové jednotce. V roce 1914 pak získal císařský souhlas k natáčení válečných týdeníků a propagačních a instruktážních filmů. Týdeníky byly u publika úspěšné, proto byl Saša o rok později převelen do válečného tiskového střediska, kam přivedl i několik svých bývalých spolupracovníků. V době, kdy byl během války zpět ve Vídni, pak produkoval nejen válečné, ale i zábavné filmy, které divákům pomáhaly uniknout od kruté reality. V roce 1916 také vytvořil záznam státní pohřeb císaře Františka Josefa I. Během tří dnů a nocí vzniklo 255 kopií tohoto záznamu, což bylo na tehdejší dobu velmi vysoké číslo.

V březnu 1916 hrabě zakoupil velkou kovovou konstrukci leteckého hangáru, kterou nechal z Düsseldorfu přestěhovat do Vídně. Na území Rakouska-Uherska tak vznikl první plně profesionální filmový ateliér. Téhož roku se Saša seznámil s otcem německého filmu Oskarem Messterem. Společně tak založili společnost Sascha-Messter Film, která v letech 1917–8 vyprodukovala na 60 zábavných němých snímků. Sašův kapitál v roce 1918 koupila společnost Universum-Film AG.

Dne 10. září 1918 došlo ke sloučení společností Sascha-Film a Phillipp & Pressburger v Sascha Filmindustrie AG. Základní kapitál nové společnosti byl 4 000 000 korun. Posléze byla k produkčně-distribuční společnosti připojena i firma Collegia se sítí biografů ve Vídni, Bělehradě, Bukurešti, Budapešti, Varšavě a Praze. O rok později pak Saša a Pressburger založili distribuční společnost Herz Film Corporation, s níž získali zastoupení pro distribuci filmů Paramount Pictures i mimo Rakousko.

Hrabě Saša stál za vznikem několika desítek filmů, z nichž čtyři krátké dokonce sám režíroval. Pro film objevil několik hvězd včetně režiséra filmu Casablanca Michaela Curtize, režiséra maďarského původu Alexandera Kordy a hereček Marlene Dietrich, Anny Ondrákové a Lucy Doraine. Evropskému filmu také představil první komickou dvojici Cocl & Seff v podání Rudolfa Waltera a Josefa Holuba, kteří společně účinkovali ve filmech až do roku 1922. Herce a umělecké pozice hrabě platil nadstandardně - v roce 1915, kdy byla běžné měsíční odměna hlavní role 150 korun, platil 200 korun, v roce 1918 pak 400 korun.Na jeho počest byl na místě, kde ve Vídni stávaly ateliéry Sascha-Filmindustrie, vztyčen jeho pomník a jedna z ulic ve čtvrti Favoriten nese název Kolowratgasse.

Hrabě Alexander, kterému neřekli jinak než Saša (něm. Sascha), se oženil 30. dubna 1923 ve svatoštěpánském chrámu ve Vídni. Jeho manželství s princeznou Sofií Nikolajevnou Trubeckou, dcerou generálmajora Nikolaje Andrejeviče knížete Trubeckého a Isoliny Heinrichovny Moreno, však zůstalo bezdětné.

Ještě v témže roce utrpěl hrabě Saša zranění při havárii svého vozu v Alpách. Když byl převezen do nemocnice v Simmeringu, byla mu zjištěna rakovina pankreatu. O pouhé čtyři roky později, v prosinci 1927, boj s rakovinou prohrál a zemřel tak ve věku nedožitých 42 let. Ostatky byly uloženy do rodinné hrobky v Týnci.