Emanuel Václav hrabě Krakowský z Kolowrat

26. 12. 1700 – 14. 6. 1769

51. český velkopřevor řádu Maltézských rytířů (1754–1769)

Emanuel Václav hrabě Krakowský z Kolowrat

Narozen hraběti Maxmiliánu Norbertovi Krakowskému z Kolowrat (1660–1721) a hraběnce Marii Barboře z Wrbna a Freudenthalu (1666–1712).

Svými rodiči byl určen pro řád Maltézských rytířů již ve věku 3 let. Jeho studia byla zaměřena na státovědu a vojenství. V roce 1731 vstoupil do řádu a stal se komturem a 3. uživatelem rodové řádové komendy Corporia Christi (Těla Kristova) ve Vratislavi a v Losiówě (v tzv. rodinných komendách, commenda iuris patronatus, mají přede všemi ostatními členy řádu výluční právo členové rodiny, pro níž byly zřízeny).

Pak pobýval několik let na Maltě u velmistra řádu, jímž byl Fra Manoel Pinto de Fonseca (1741–1773). Emanuel Václav se musel stát jeho oblíbencem, protože kníže – velmistr jej povýšil do hodnosti velkého bailiva a přidělil mu uherské převorství. Když dne 5. 7. zemřel v řádovém paláci v Menším Městě pražském český velkopřevor Václav Jáchym hrabě Čejka (Czeyka) z Olbramovic, jmenoval velmistr Pinto 3. 10. 1754 hraběte Kolowrata novým velkopřevorem s tím, že si smí ponechat kromě rodové vratislavské komendy také komendu Losiów. S tím nakonec vyjádřil svůj souhlas i nový vladař té části Slezska, pruský král Friedrich II., ač měl s oběma komendami zpočátku zcela jiné úmysly a plány.

Nový český velkopřevor pak opustil Maltu a vrátil se do Čech, aby převzal správu velkopřevorství. Jedním z jeho prvních počinů bylo rozšíření kostela Sedmibolestné Matky Boží na Podsrpu u Strakonic, postaveného jeho předchůdcem Čejkou. Poutě k Panně Marii Podsrpenské se tehdy staly velice oblíbenými a paradoxně oslabily návštěvnost jiného řádového poutního místa sv. Jana Křtitele nad Radomyšlí. Tato skutečnost měla dokonce i hospodářské důsledky pro obyvatele Radomyšle, kde nejprve zanikl dosud kvetoucí cech perníkářský a záhy poté i cech plátenický a soukenický. Na druhé straně však mohl díky velkopřevorově munificenci farář v Radomyšli Fra Mathias Mindlent (1762–1768) opravit zpustlou faru a hospodářské zázemí. Na řádových panstvích také zahájil emfyteutický (tj. podle práva dědičného pachtu) prodej dominikálních (tj. panských) pozemků, které se vrchnostenskému hospodaření již nevyplácely, zejména pro berní zatížení.

Mimo důstojenství velkopřevora byl hrabě Emanuel Václav Krakowský z Kolowrat rovněž komořím, skutečným tajným radou, generálem jezdectva a majitelem pluku dragounů „Kolowrat“, který se zúčastnil bojů v Sedmileté válce. Velkopřevor hrabě Kolowrat byl pohřben do hrobky v řádovém kostele sv. Prokopa na hradě ve Strakonicích.