Jan Nepomuk Karel (zv. Hanuš) hrabě Krakowský-Nowohradský z Kolowrat, svobodný pan z Újezda

(12. 9. 1794 v Praze – 26. 6. 1872 tamtéž)

Komoří a skutečný tajný rada (od roku 1867)
Rytíř řádu Leopoldova a papežského řádu Kristova
Držitel saského civilního záslužného kříže
Čestný rytíř řádu Maltézských rytířů
6. uživatel výnosu peněžního fideikomisu
Uživatel jména a znaku Nowohradských z Kolowrat (od 24.2.1871)

Prvorozený syn Josefa Marii hraběte Krakowského z Kolowrat, svobodného pána z Újezda (1746–1824) a jeho druhé manželky Walburgy hraběnky Morzinové (1766–1798). V Praze studoval práva, která dokončil v roce 1816 a následně vstoupil do státní služby. Roku 1824 získal hodnost guberniálního rady a shodou okolností se téhož roku ujal správy majetku po svém otci v Hradišti, Ptení, Ježově a Březnici. Právě březnický zámek si doslova zamiloval a nechal jej několikrát stavebně upravit, tak například v roce 1828 nechává do věže zabudovat hodiny a o třicet let později rozšiřuje sbírku historických zbraní v rytířském sále, který náležitě upravil. Získal do správy také Merklín, kde tamější zámek nechává v roce 1825 důkladně přestavět.

V roce 1833 zadává stavbu empírové hrobní kaple sv. Kříže v Blovicích. V témže roce nechává z březnického hřbitova do kostela sv. Rocha přenést srdce pražského arcibiskupa Aloise Josefa (zemřel 1833) a ostatky dalších Kolowratů: Františky Walburgy, rozené Morzinové, Arnoštky, rozené Schlikové a hraběte Josefa Marii. V roce 1852 prodal palác na Valdštejnském náměstí na Malé Straně hraběti Adolfu Ledeburovy. V roce 1853 nechává na zámku v Hradišti zřídit kapli sv. Ondřeje s malovaným kazetovým stropem. Kaple byla dále vyzdobena obrazy českých světců od Josefa Hellicha.

V roce 1861 získává v dědickém řízení po Františku Antonínu Liebsteinském panství v Rychnově nad Kněžnou s Černíkovicemi (dohromady 91 vesnic) a také svěřenectví Nowohradských z Kolowrat – Přimdu (Pfrauenberg či Frauenberg), Dvory (Mayerhöfen) a Košátky. Díky tomu mu císař František Josef I. o deset let později udělil nejvyšší rozhodnutí a povolil mu psát se jako hrabě Kolowrat-Krakowský-Nowohradský a zakomponovat i znak Nowohradských z Kolowrat do svého stávajícího znaku. V Rychnově se zasloužil zejména o ochotnické divadlo. Po bitvě u Hradce Králové (3. 7. 1866) přeměnil rychnovský zámek na lazaret pro raněné vojáky. Také nechal na místním hřbitově v letech 1865–1868 postavit kapli sv. Kříže v byzantském slohu, malířské výzdoby se i zde zhostil Josef Hellich.

Janovým blízkým přítelem se stal vlastenecký básník František Jaroslav Vacek Kamenický (1806–1869), jenž ho velice ovlivnil v politickém i národnostním smýšlení. Dne 23. 12. 1822 byl zvolen do správního výboru Společnosti Národního muzea a prakticky tak stál u zrodu této instituce, kterou celý život podporoval. Muzeu odkázal roku 1818 část svých sbírek a březnickou knihovnu s mnoha vzácnými prvotisky a iluminovanými rukopisy. V roce 1836 byl zase jmenován kurátorem Matice české. Stal se mecenášem českých spisovatelů, mezi jinými například Boženy Němcové, která jej pak vylíčila v Pohorské vesnici jako hraběte Hanuše Březenského. Často si se spisovateli dopisoval, nejvíce s Karlem Havlíčkem Borovským. Nezapomněl podpořit také nově vznikající Národní divadlo. Do celonárodní veřejné sbírky přispěl nejvyšší částkou k celkovým 4 500 zlatým, které rod Kolowratů daroval na výstavbu Národního divadla. Za svého života se aktivně podílel také na politickém životě, stal se například spoluorganizátorem Slovanského sjezdu v Praze v roku 1848.

Vzhledem k tomu, že Jan Nepomuk neměl potomky, vymřela s ním starší linie rodu Kolowratů. Obrovský majetek se tedy po jeho smrti rozdělil mezi několik dědiců. Rychnovské a černíkovické panství se dostalo Theodorovi hraběti Krakowskému z Kolowrat (1806–1875). Majorát Krakowských z Kolowrat, tedy Týnec a Běšiny a fideikomis Nowohradských z Kolowrat, tj. Přimda a Košátky připadly Leopoldu hraběti Krakowskému z Kolowrat (1852–1910). Nesvěřenecké panství Březnice, Hradiště a Merklín zdědil na základě jeho testamentu právě narozený Jan Nepomuk Pálffy (narozen 10.10.1872), přičemž do čela správy tohoto majetku byl jmenován jeho otec Karel Eduard hrabě Pálffy von Erdöd, hrabě z Pressburgu (1836–1915), ovšem pod podmínkou, že ke svému jménu a znaku připojí i jméno a znak Jeníšků z Újezda. V závěti také ukládá založit pro chudé příbuzné z rodu Krakowských z Kolowrat nadaci na 100 000 zlatých, s tím, že po jejich případném vymření mají tuto nadaci užívat jedině potomci historické české pobělohorské šlechty. Piaristické koleji v Rychnově nad Kněžnou daroval 10 000 zlatých.

Byl pohřben v rodinné hrobce v zámeckém kostele Nejsvětější Trojice v Rychnově nad Kněžnou. Dne 23. 7. 1939 byl odhalen v Březnici jeho pomník. Na Hanušovu paměť byl při této příležitosti vydán sborník obsahující staré paměti, korespondenci a hodnotící příspěvky. V přílohách byla reprodukována řada podobizen z březnické rodové galerie, na obálku byl pak dán Hanušův portrét v uniformě řádu Maltézských rytířů. Na některých podobiznách můžeme vidět, že nosil černou pásku přes oko. Nechyběl ani malovaný erb hraběte z roku 1836, tedy sdružený znak Krakowských z Kolowrat a Jeníšků z Újezda.