Jan Nepomuk Karel Josef hrabě Krakowský z Kolowrat, svobodný pán z Újezda

(21. 12. 1748 v Praze – 5. 6. 1816 tamtéž)

Komoří a skutečný tajný rada
Polní maršál, dvorský válečný rada a velící generál v Čechách
Majitel dělostřeleckého pluku č. 2 (1791 – 1800)
Majitel pěšího pluku č. 36 (1801 – 1816)
Komandér Řádu Marie Terezie (52. řádová promoce dne 15. 5. 1797)
Držitel Zlatého civilního záslužného kříže (1813/1815)
Držitel Velkokříže řádu Leopoldova (1816) a francouzského Řádu Čestné legie (1814)
Komtur řádu Maltézských rytířů v Měcholupech

Nejstarší syn Prokopa hraběte Krakowského z Kolowrat, svobodného pána z Újezda (1718–1774) a jeho druhé manželky Anny Markéty z Ogilvy (1725–1810). Rodiče mu předurčili kariéru ve vojenské službě. Stal se také členem řádu Maltézských rytířů, a to již ve svých osmi letech, což byl minimální věk, kdy mohl vstoupit do řádu jako páže. Své důstojenství prezentoval i ve svém znaku, když užíval rodový štít podložený stříbrným, zlatě lemovaným osmihrotým křížem Maltézských rytířů a také zkříženými maršálskými holemi.

V roce 1766 vstupuje do armády jako praporečník dragounského pluku „Sachsen-Coburg“ č. 37. Již po dvou letech získal hodnost kapitána v pěším pluku č. 34 „Batthyány“. V letech 1778 až 1779 se zúčastnil války o bavorské dědictví, do bojů příliš nezasáhl, přesto na konci války získal hodnot majora. V roce 1787 bojoval proti Turkům, nejprve jako podplukovník, od 2. 6. 1788 jako plukovník, díky tomu se stal velitelem pěšího pluku č. 19 „Alvinczy“. V roce 1789 byl zraněn při obléhání Bělehradu, za to byl 9. 10. 1789 povýšen do hodnosti generálmajora. Následně mu bylo svěřeno velení brigády v armádě polního zbrojmistra knížete von Hohenlohe-Kirchberg, která byla rozmístěna podél hranic s Pruskem. V roce 1809 byl pověřen zvláštním úkolem, aby působil jako poručník arcivévodovi Ferdinandu d´Este při obraně Čech. Prakticky díky tomu byl povýšen dne 12. 9. 1809 do hodnosti polního maršála.

V letech 1791–1800 byl majitelem dělostřeleckého pluku č. 2. O dva roky později byl přeložen k dělostřelectvu, vyznamenal se, a proto byl povýšen císařem Františkem II. v roce 1793 na polního podmaršála. V roce 1795 byl jmenován velitelem dělostřelectva armády polního maršála hraběte Clerfayta na Rýně. Za úspěchy během tažení do Flander byl 15. 5. 1797 vyznamenán Komandérským křížem vojenského řádu Marie Terezie. Dne 28. 10. 1800 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra, tedy generála dělostřelectva. Dne 12. 4. 1801 byl jmenován dvorským válečným radou a následujícího dne skutečným tajným radou. O několik dní později byl jmenován majitelem pluku č. 36, jímž zůstal až do smrti.

Od roku 1803 prakticky až do své smrti vykonával funkci velícího generála v Čechách. Během slavné bitvy tří císařů u Slavkova v roce 1805 velel spolu s ruským generálem Miloradovičem 4. koloně, tj. bojovému útvaru pohybující se armády. V roce 1806 v období neutrality taktéž velel celé armádě. V roce 1809 se stal velitelem 2. armádního sboru, s nímž provedli invazi do Bavorska, po mírových jednáních byl ale nucen se stáhnout zpět do Rakouska. K hlavní rakouské armádě se tak připojil před bitvou v Wagramu a stal se velitelem 3. armádního sboru. V tomtéž roce velel také 10. armádnímu sboru.

V roce 1813 velel pozorovacímu sboru v Čechách, téhož roku ale onemocněl a kvůli tomu rezignoval na své velitelské posty. Začal se věnovat organizované péči o nemocné a raněné. Za tuto službu byl vyznamenán Zlatým civilním záslužním křížem. Francouzský král Ludvík XVIII. mu udělil v roce 1814 velkodůstojnický kříž řádu Čestné legie. O rok později obdržel ještě velkokříž řádu Leopoldova.

Hrabě Jan Nepomuk Karel Josef byl původně pohřben v Chýších, avšak v roce 1833 byly jeho ostatky vyzvednuty a přeneseny do nové rodové hrobky v Blovicích.