Emanuel Václav Kajetán hrabě Krakowský z Kolowrat

(26. 12. 1700 v Praze – 14. 6. 1769 ve Strakonicích)

51. český velkopřevor řádu Maltézských rytířů (1754 – 1769)
Komoří, skutečný tajný rada, generále jezdectva a majitele pluku dragounů „Kolowrat“, který se zúčastnil bojů v Sedmileté válce, účastnil se bitvy u Kolína nad Labem.

Emanuel Václav se narodil jako nejmladší z 1. manželství Maximiliána Norberta hraběte Krakowského z Kolowrat (14. 6. 1660– 25. 3. 1721), který byl komořím, skutečným tajným radou, prezidentem vrchního apelačního soudu v Čechách (1700–1704), nejvyšším zemským komořím v Čechách (1704–1721), rytířem řádu Zlatého rouna a majitelem statků Týnec, Běšiny, Srbice, Dešenice, Janovice, Královský Hvozd, Petrovice, Dobrá Voda, Horní Krušec, a Hořejší Těšov. Jeho matkou byla Marie Barbora hraběnka z Wrbna a Freudenthalu (2. 7. 1666–1. 3. 1712).

Rodiče jej předurčili pro řád Maltézských rytířů již ve věku tří let. Jeho studia proto byla zaměřena na státovědu a vojenství. V roce 1731 dle očekávání vstoupil do řádu a stal se komturem a 3. uživatelem rodové řádové komendy Corporis Christi (Těla Kristova) ve Vratislavi a v Losiówě. Následně pobýval několik let na Maltě u velmistra řádu, jímž tehdy byl Frã Manoel Pinto de Fonseca (1741–1773). Emanuel Václav se pravděpodobně stal jeho oblíbencem, neboť velmistr jej povýšil do hodnosti velkého bailiva a přidělil mu uherské převorství.

Dne 3. 10. 1754 byl jmenován novým českým velkopřevorem, a díky tomu se vrátil do Čech. Se souhlasem pruského krále Friedricha II. si mohl ponechat jak rodovou vratislavskou, tak losiówskou komendu. S králem Friedrichem II. se setkal také v bitvě u Kolína nad Labem (18. 6. 1757), kdy se Emanuel Václav vyznamenal v boji a přispěl tak k Friedrichově porážce. Jedním z jeho prvních počinů bylo rozšíření kostela Sedmibolestné Matky Boží na Podsrpu u Strakonic, poutě vedené k tomuto kostelu se staly velmi oblíbenými. Na řádových panstvích také zahájil emfyteutický (tj. podle práva dědičného pachtu) prodej dominikálních (tj. panských) pozemků, které se vrchnostenskému hospodaření již nevyplácely, zejména pro berní zatížení.

V roce 1768 byla dokončena přestavba starších renesančních domů na barokní zámek ve Varvažově (14 km severně od Písku), kterou nařídil hrabě Emanuel Václav. Toto nově vybudované sídlo sloužilo jako rezidence velkopřevorů a členů řádu, a to až do roku 1847, kdy Varvažov koupil Karel II. ze Schwarzenbergu.

Velkopřevor hrabě Krakowský z Kolowrat byl pohřben do hrobky v řádovém kostele sv. Prokopa na hradě ve Strakonicích.