Kolowrat-Krakowští

První písemně doložená zpráva o starobylém rodu Kolowratů pochází již z konce 13. století. Za skutečného zakladatele rodu a prvním historicky doloženým pánem z Kolowrat je však považován až Albrecht z Kolowrat (†1391), jehož předkové pocházeli z vesnice Kolovraty (u Uhříněvsi). Hejtman a maršálek královny Anny Svídnické (manželky Karla IV.), přísedící zemského a dvorního lenního soudu vstupuje do historie v roce 1347, kdy figuruje jako svědek při prodeji Rožmitálu. Se třemi manželkami má osm dětí, z toho šest synů, kteří položili základy jednoho z nejrozvětvenějších českých šlechtických rodů.

Během 14. a 15. století se rod Kolowratů rozdělil do osmi rodových větví:

• Libštejnské
• Kornhauzské
• Žehrovické
• Bezdružické
• Novohradské
• Maštovské
• Černonické
• a jediné dosud žijící - Krakowské.

Linie rodu Kolowrat-Krakowských odvozuje svůj název od hradu Krakovec u Rakovníka, který zakoupil v roce 1443 Albrecht z Kolowrat (1422–1470) a založil tak nejpočetnější větev Kolowratů. Vilém Albrecht Kolowrat-Krakowský (1600–1688), nejvyšší kancléř, získal v roce 1671 říšský hraběcí titul a o tři roky později i hraběcí titul český.

Páni z Kolowrat hráli v české historii a politice nezanedbatelnou úlohu, vždy zastávali významné funkce. Našli bychom mezi nimi purkrabí, hejtmany, nejvyšší zemské soudce, církevní hodnostáře, ale také královské místodržící nebo nejvyšší kancléře.

V novodobé historii na odkaz předků navazuje Jindřich Vilém Kolowrat-Krakowský, který se po roce 1989 spolu se svým synem Františkem Tomášem vrací z emigrace do tehdejšího Československa, aby s péčí řádného hospodáře spravovali rodový majetek.

V současné době jsou pokračovateli tohoto starobylého českého šlechtického rodu Maximilian Alexander a Francesca Dominika Kolowrat-Krakowští, děti Františka Tomáše Kolowrat-Krakowského.