Počátky rodu

Jak již to u starobylých rodů bývá, k jejich prvopočátkům se váže pověst, rodu pánů z Kolowrat tomu není jinak . Bájný příběh podle Bohuslava Balbína vypráví o silákovi, který zachránil nejmenovaného českého krále a jeho malého synka před jistou záhubou, když zachytil loukotě jejich vozu a zastavil tak splašené koně. Rodové příjmení Kolowrat pak vzniklo spojením slov „kolo" a „vrátit" a na počest této události směli páni z Kolowrat užívat erb v podobě kola s osmi loukotěmi. Tolik báje a pověst.

První historicky doložená zmínka o starém českém rodu Kolowratů pochází ze 13. století. V dochovaných písemných pramenech je rod Kolowratů již od počátku spojován s erbem s orlicí. První doložená orlice pochází již z roku 1205 a nachází se ve znaku jistého Mladoty z Kolowrat, který je spojen se založením vesnice Kolowraty (u Uhříněvsi). Avšak skutečným zakladatelem rodu a prvním historicky doloženým pánem z Kolowrat je až Albrecht z Kolowrat (1320–1391), jehož předkové pocházeli právě z vesnice Kolowraty. Hejtman a maršálek královny Anny Svídnické (manželky Karla IV.), přísedící zemského a dvorního lenního soudu vstupuje do historie v roce 1347, kdy figuruje jako svědek při prodeji Rožmitálu. Se třemi manželkami má osm dětí, z toho šest synů, kteří položili základy jednoho z nejrozvětvenějších českých šlechtických rodů. V roce 1373 zakládá Albrecht z Kolowrat v Ročově augustiniánský klášter Nanebevzetí Panny Marie, kde je také po své smrti pohřben. Prastará rodová pověst praví, že pokud zvlhne náhrobní kamen zakladatele kláštera, nečeká rod nic dobrého.