Odkaz rodu

Odkaz rodu
A šlechtictví je tedy jakési stálé projevování vynikajících vlastností, k němuž vede potomky jejich původ a příklady jejich předků. Bohuslav Balbín

Věrně a stále

Páni z Kolowrat ve své historii více než naplňují definici šlechtictví od Bohuslava Balbína. Hlásíce se ke svému rodovému heslu Věrně a stále zůstávají vždy věrni své zemi, panovníkovi a Bohu. Příslušníci rodu Kolowrat-Krakowských získali v minulosti celou řadu vysokých státních vyznamenání a v jejich řadách byla i celá řada velkých národních vlastenců.

  • Hrabě František Antonín Kolowrat Libštejnský (1778–1861) umírněný liberál a kritik knížete Metternicha. Státní ministr, a po roce 1848 na krátký čas i ministerský předseda, Rakouské monarchie podporoval nejen českou vědu a kulturu, ale také české národní obrození.
  • Jan Nepomuk Karel Kolowrat-Krakowský (1794–1872), zvaný Hanuš, ryzí vlastenec a filantrop, podporoval Matici českou a stal se předlohou k postavě hraběte Březenského v románu Boženy Němcové Pohorská vesnice.
  • Hrabě Jindřich Kolowrat-Krakowský (1897–1996) se odmítl připojit ke Konrádu Heinleinovi a během války se aktivně účastnil protifašistického odboje. Za svou statečnost byl vyznamenán prezidentem Edvardem Benešem Válečným křížem.

Mecenášská tradice rodu

Kolowrat-Krakowští se vždy aktivně podíleli na ekonomicko-sociálním rozvoji státu a pomáhali tam, kde bylo zapotřebí. Podporovali vzdělávání a kulturu, sociálně potřebné i nemocné.

  • Hrabě František Antonín Kolowrat-Libštejnský (1778–1861) se velkou měrou zasloužil o vznik Národního muzea, jemuž věnoval svou mineralogickou sbírku a knihovnu čítající 35 tisíc svazků.
  • Jan Nepomuk Karel Kolowrat-Krakowský (1794–1872), zvaný Hanuš, poslední příslušník březenské větve Kolowrat-Krakowských, přispěl nejvyšší darovanou částkou na stavbu Národního divadla.
  • Hrabě Jindřich Kolowrat-Krakowský (1897–1996) po návratu z exilu pronajal Kolowratský palác Národnímu divadlu na 20 let za symbolickou 1 korunu ročně.
  • Hrabě František Tomáš Kolowrat-Krakowský (1943–2004) v roce 1997 koupil pro památnou stavbu románského kostela sv. Jiří v Přimdě tři nové zvony náhradou za původní, zničené po 2. světové válce,   a v roce 2002 věnoval nemalou finanční částku Červenému kříži na nápravu škod způsobených povodněmi.

Panství se nedělí

Musím udržet rodový majetek pohromadě a odevzdat ho dalšímu pokolení přinejmenším v takovém stavu, v jakém jsem ho dostal. Hrabě František Tomáš Kolowrat-Krakowský

Jednou z hlavních zásad rodu Kolowrat-Krakowských je rodový majetek řádně spravovat a udržovat pro další generace. Proto Hrabě Jindřich Kolowrat-Krakowský (1897–1996) odkázal celé panství svému nejmladšímu synovi Františku Tomášovi, neboť věděl, že on bude pokračovat v jeho díle.

Páni z Kolowrat podobně jako jiné šlechtické rody s cílem zabránit nerozvážnému hospodaření a tím zchudnutí rodu, zřizovali rodová svěřenectví (tzv. fideikomis). O právně zajištěný, nedělitelný, nezcizitelný a neprodejný soubor majetku, který přecházel na dědice podle pravidel stanovených zůstavitelem, se staral jeho držitel v roli správce, jenž měl povinnost vyživovat ostatní příslušníky rodiny. Smrtí posledního člena rodu fideikomis zaniká, v případě pánů z Kolowrat svěřenectví po smrti posledního žijícího příslušníka jedné z rodových větví přechází na příslušníky dosud žijící větve.

„Čistota modré krve“

15. září roku 1634 byla císařem Ferdinandem II. potvrzena listina, kterou podepsali 27. ledna 1629 zástupci Libštejské, Novohradské, Bezdružické a Krakowské větve, a stala se zákonem. Podle této listiny nebudou potomci šlechtice, který pojme za manželku osobu nepocházející z dobře známého panského nebo rytířského rodu, přijati za členy příslušné rodové větve. Bude jim upřeno právo užívat erbu a jména Kolowrat. O skutečnosti, že v minulosti, byl tento zákon skutečně uplatňován, svědčí například i žaloba hraběte Bohuslava Kolowrat-Krakowského Libštejnského (1876–1934) z roku 1905. Podle této žaloby nemohl hrabě Leopold Kolowrat-Krakowský (1852–1910), převzít rodové svěřenectví, neboť se jeho otec (prastrýc hraběte Bohuslava) Leopold (1804–1863) oženil s neurozenou Natalií Blaszcynskou. Zemský soud samozřejmě žalobu zamítl s odkazem na platnost občanského zákoníku.

Kolowrat-Krakowští – aktuální podoba jména

JUDr. Dominika Kolowrat-Krakowská, Maximilian Kolowrat-Krakowský a Francesca Kolowrat-Krakowská se rozhodli sesouladnit znění svého příjmení s historickou tradicí rodového označení. Správná ortografie jména obsahuje dvě dvojitá „w“, zatímco v době komunistického zřízení, díky nedbalosti státních úředníků, která byla následně převzata i matričními úřady po roce 1989, docházelo k soustavnému uvádění nepřesného tvaru Kolowrat-Krakovský. Matriční úřad v roce 2013 změnu na žádost členů rodiny provedl, a proto se rodina opět vrací ke svému historickému příjmení Kolowrat-Krakowští.