Rodová dohoda
Rodovou smlouvu mezi sebou uzavřeli mužští příslušníci všech větví rodu Kolowratů. Dne 29. ledna 1629 byla uvedena v platnost podpisem císaře Ferdinanda II. Ve smlouvě bylo ujednáno, že mužští potomci musejí své nastávající manželky vyhledávat výhradně mezi aristokracií. Pokud by tak nečinili, jejich potomci by nebyli uznáni právoplatnými členy rodu, nesměli by užívat erb ani rodové jméno. Pozbyli by také možnost využívat rodového odkazu nebo nabýt dědictví.
Problém s uznáním příslušnosti k rodu nastal až v případě Jana Václava hraběte Kolowrat-Nowohradského (1638–1690), který vzešel z nerovného sňatku svého otce, hraběte Zdeňka s Eleonorou de Rojas. Císař Ferdinand III. ovšem v soudním sporu rozhodnul ve prospěch hraběte Jana Václava, který tak byl uznán platným dědicem po svém otci. Až do té doby všichni členové rodu pravidla smlouvy striktně dodržovali. Se vznikem občanského zákoníku v roce 1811 pozbyla rodová smlouva platnost.
Nerovné manželství uzavřel i Leopold Maria hrabě Kolowrat-Krakowský (1804–1863), který se v roce 1850 oženil s Natálií Blaszezynskou. Příbuzní hraběte zaslali stížnost k zemskému soudu, který ji zamítnul. V té době už totiž platil občanský zákoník, který je z právního hlediska nadřazen rodové dohodě.
V rodové úmluvě bylo mimo jiné sjednáno i udržování kláštera v Dolním Ročově, zachování erbu a vedení rodinného archivu. Každá rodová linie shromažďovala nejcennější listiny, provedly se jejich opisy a uspořádaly do pěti knih, které vždy spravoval nejstarší člen dané rodové větve.