Mecenáš Václav hrabě Kolowrat-Liebsteinský

Hrabě Václav celý život zasvětil Bohu a stal se příkladem vysoké barokní zbožnosti. Na přání otce již v raném věku nastoupil k Tovaryšstvu Ježíšovu, kde zahájil svou duchovní cestu. Po studiu na jezuitském gymnáziu v Praze zatoužil po misionářské cestě, což mu bylo odepřeno, stejně jako vstup do řádu. Po svolení císaře Ferdinanda III. daroval celý svůj majetek jezuitům, díky čemuž byl do řádu následně přijat a nastoupil ke studiu teologie a filozofie.

V roce 1654 se tak zřekl majetku ve prospěch Tovaryšstva Ježíšova a rozhodl se žít v chudobě. Veškeré finance čítající 178 500 zlatých určil na stavbu chrámu sv. Mikuláše a profesního domu v Praze na Malé Straně. Chrám nechal zbudovat „Ad Maiorem Dei Gloriam“ (K větší slávě Boží). Nepřál si, aby byl se stavbou chrámu jakkoliv spojován, proto nebyl uveden jako mecenáš stavby. Na štítu kostela přesto najdeme erb Kolowratů. Po Václavově smrti přispěl jeho strýc hrabě František Karel I. na dostavbu kostela. V rámci úprav fasády byl na štít osazen kolowratský erb jako připomínka štědrosti hraběte Františka Karla I.

Václav byl nejen zbožný, ale i nadaný, výborně hovořil pěti jazyky, bibli dokonce četl hebrejsky. Nerad používal jméno Kolowrat, aby mu snad nezajišťovalo privilegia. V roce 1658 odcestoval za studiem do vysněného Říma. O rok později, v pouhých čtyřiadvaceti letech zemřel na tyfus. Pochován byl v chrámu sv. Ignáce v Římě. Jeho jméno nalezneme v galerii slavných jezuitů české provenience v refektáři pražského Klementina. 



Václav hrabě Kolowrat-Liebsteinský (1634–1659)
Jezuita, mecenáš, příkladný kanovník, vzdělanec



Václav hrabě Kolowrat-Liebsteinský
Donátorský portrét, s plánem profesního domu
Městské muzeum Velvary



František Karel I. hrabě Kolowrat-Liebsteinský (1620–1700)
Rytíř Řádu zlatého rouna, zemský a krajský hejtman, prezident nad apelacemi, mecenáš