Turistika

Kolowratova naučná stezka byla otevřena v roce 2007 a provází turisty z převážné části přes území Kolowratových Lesů. Na trase dlouhé přibližně 20 km je celkem 18 tématických zastavení, většinou vázaných k historii nebo k současnosti Kolowratského panství.

1. Dálnice
2. Kolowratovy Lesy
3. Houby v Českém lese
4. Nový hraniční přechod
5. CHKO Český les
6. Dolování Kolowratů na Rozvadovsku
7. Přírodní rezervace Jezírka na Rozvadově
8. Kolowratova lesní železnice
9. Dianská rota
10. Přírodní rezervace Diana
11. Diana
12. Pila Diana
13. Spárkatá zvěř v našem regionu
14. Stará cihelna
15. Svatá Kateřina
16. Hospodářský dvůr svatá Kateřina
17. Dálnice
18. Starý hřbitov a stará císařská cesta

Přes území Kolowratových Lesů vede celá řada cyklostezek. Hrabě František Tomáš Kolowrat-Krakovský při správě Kolowratových Lesů mimo jiné budoval i lesní účelové komunikace, které se později staly součástí cyklistických stezek spojujících jednotlivé oblasti Českého lesa.

Lovecký zámeček je obklopen rozsáhlým anglickým parkem plným vzácných dřevin - jsou zde exotické jehličnany, duby, červené buky, jírovce a mnoho dalších. K jihu se táhne alej jasanů, k severu alej jilmů, javorů a lip.

Novohradští z Kolovrat spravují panství až roku 1806, kdy rodové svěřenectví Novohradských přechází na posledního žijícího příslušníka větve Kolovrat-Libštejnské, hraběte Františka Antonína (1778-1861). Po jeho smrti pak přechází svěřenectví Novohradských opět na posledního žijícího příslušníka, tentokrát březnické větve Kolovrat-Krakovských – Jana Nepomuka Karla zv. Hanuš (1794-1872). Po hraběti Hanušovi, velkém vlastenci a mecenáši, připadl majorát Kolovrat-Krakovských Týnec a Bešiny společně se svěřenectvím Novohradských Leopoldovi Kolowrat-Krakowskému (1852-1910), jehož potomci vlastní zámek až do roku 1943, kdy je převeden na Říšskou říši. V roce 1945 je navrácen zpět hraběti Jindřichu Kolowrat-Krakovskému, aby mu byl po roce 1948 opět zabaven. V roce 1960 je v zámečku zřízen domov důchodců.

Když se po roce 1992 dostává lovecký zámeček zpět do majetku Jindřicha Kolowrat-Krakovského, nachází se bohužel ve velmi špatném stavu. Některé z architektonického hlediska velmi nešťastné zásahy, které byly v zámečku provedeny v souvislosti se zřízením domova důchodců, jsou již bohužel nevratné. Paní Dominika Kolowrat-Krakovská v současné době zahájila první kroky postupné a velmi dlouhodobé rekonstrukce. Podle loveckého zámečku je pojmenována i přilehlá osada a přilehlé okolí (v dřívějších záznamech též Dianaberg). V současné době se název přenesl na celé jedno polesí Kolowratových Lesů, na zdejší honitbu a oboru s chovem muflonů.

Na jedné z přístupových cest, severně od loveckého zámečku Diana, stojí malá dřevěná kaplička zasvěcená Matce boží a svaté Žofii. V roce 1939 ji nechal ve svých dřevozpracujících závodech vyrobit hrabě Jindřich Kolowrat-Krakovský, údajně na památku své zesnulé první ženy - kněžny Sofie Trubecké.

Na severním svahu pod zříceninou starobylého hradu Přimda se stranou všech cest nachází malá kaplička. Podle místních pamětníků na tomto místě někdy na počátku 20. století nechal jistý německý sedlák z Újezda pod Přimdou postavit sochu panny Marie, snad jako poděkování za záchranu své dcery. Jelikož byla socha záhy poničena vichřicí, postavil nad ní kapličku. Po odsunu německého obyvatelstva z pohraničí začala kaplička chátrat a dílo zkázy dokonal orkán Kyrill v roce 2007. Její část byla zbořena pádem stromu. Paní Dominika Kolowrat-Krakovská nechala kapličku zcela zrekonstruovat a ta nyní čeká, až do ní bude opět navrácena socha panny Marie.

Roku 1429 Přimdu obléhali Husité, ale hradní střelba je donutila k ústupu. Švamberkové, držitelé 1454-1590, kteří řešili spory s přimdskými Chody, v roce 1580 hrad opustili a nechali pustnout. Rudolf II., který potřeboval finance na válku s Turky, hrad i s panstvím po částech v roce 1593 rozprodal. Pro chátrající hrad se kupec nenašel, a tak se v jeho držbě střídá více majitelů.

V roce 1675 koupil panství i s hradem Jan Václav Novohradský z Kolovrat. Velká část území kolem hradu je v majetku pánů z Kolowrat dodnes. Přírodní rezervace Přimda pod hradem, vyhlášená v roce 1998, je prakticky celá součástí Kolowratových Lesů.

Díky prudce svažitému terénu, který na vrcholku ponechával jen velmi málo místa, nebyl hrad nikdy příliš velký a všichni řemeslníci vždy bydleli v podhradí. Na druhou stranu byl právě pro svou dispozici považován od počátku za velmi spolehlivé opevnění. Z hradu se zachovala pouze hranolová, původně třípatrová, hradní věž, se zdmi až 4 metry silnými, která sloužila jako obydlí purkrabího či držitele.

V roce 1962 byla zřícenina hradu Přimda vyhlášena národní kulturní památkou a v současné době je v majetku města Přimdy. Kolem zříceniny se na území Kolowratových Lesů rozkládá Přírodní rezervace Přimda s unikátními bukovými porosty na strmých balvanitých svazích.

Opravy probíhají v letech 1907-1910 a zámek dostává svou nynější novobarokní podobu. V roce 1910 zřizuje Leopoldův syn Alexandr Kolowrat-Krakowský na zámku ve Velkých Dvorcích filmové ateliéry, které po dalším velkém požáru zámku v roce 1912 stěhuje do Vídně. Zámek je sice opraven, ale bratr Alexandra, Jindřich Kolowrat-Krakovský, přesouvá šlechtické sídlo na nedaleký lovecký zámeček Diana.

Během první světové války je v zámku zřízen lazaret a za druhé světové války se začíná s úpravami zámku pro ubytovnu příslušníků Hitlerjugend. Na zámku se postupně střídají němečtí, vlasovští a američtí vojáci. Po válce měl být v zámku zřízen domov důchodců, ale úpravy pro tento účel nebyly ukončeny. Po roce 1989 je zámek navrácen Jindřichu Kolowrat-Krakovskému, který ho po roce 1992 prodává.