Významné osobnosti
Leopold Filip Kolowrat-Krakowský
(1852-1910)
Hrabě Leopold Filip Kolowrat-Krakowský, poslanec říšské rady a českého sněmu, rytíř řádu Železné koruny druhé třídy, se ujímá správy rodinného majetku ve druhé polovině 19. století. Vedle majetku v Teinitzlu, Meierhöfenu a Vídni přebírá po smrti Hanuše Kolovrat-Krakovského také majorát Novohradských Přimda-Košátky a majorát Krakovských Týnec-Běšiny, Kolowratský palác a dům Na Příkopě 17 v Praze.
5. května 1876 zastřelí hrabě Leopold v pistolovém souboji prince Wilhelma Auersperga a následně prchá do Ameriky. Pravá příčina souboje se nikdy jednoznačně nevysvětlila, ale jisté prameny udávají, že jablkem sváru byla krásná komtesa Anna Valdštejnová.
Ve spojených státech se hrabě Leopold žení s bohatou dcerou tabákového magnáta, baronkou Nadine Huppmann-Valbella, se kterou se po udělení milosti císařskou výsostí vrací zpět do rakousko-uherské monarchie. Manželka porodila hraběti Leopoldovi celkem 7 dětí, ovšem 3 z nich umírají ještě v raném dětství. Dospělosti se dožívají pouze 4 - prvorozený Alexandr (1886-1927), dále Berta Henrieta (1890-1982), která se později provdala za Hieronyma Coloredo-Mansfelda, Bedřich Leopold (1893-1920) a nejmladší Jindřich Vilém (1897-1996).
Alexandr Joseph Kolowrat-Krakowský
(1886-1927)
Hrabě Alexandr Kolowrat-Krakowský, nejstarší syn hraběte Leopolda Filipa Kolowrat-Krakowského, je bezesporu jednou z nejvýraznějších a nejzajímavějších osobností mezi pány z Kolowrat.
Jako čtrnáctý v pořadí skládá v Rakousku-Uhersku zkoušky leteckého pilota, ovšem jeho největší životní láskou se stal automobil. Hrabě "Saša", úspěšný automobilový a motocyklový závodník, se stal i hlavní postavou knihy Dědeček automobil od Adolfa Branalda. Už v roce 1908 získal v soutěži o cenu prince Jindřicha na trati dlouhé 2000 km druhé místo.
Později se úspěšně účastnil i závodů Petrohrad-Sevastopol a v soutěži o Kavkazský pohár se stal absolutním vítězem. Stal se pravou rukou Václava Klementa, majitele automobilky Laurin a Klement. Po roce 1918 úspěšně reprezentoval Československo. Na jeho počest se každoročně koná sraz historických vozidel s okružní jízdou v okolí Přimdy a s návštěvou sousedních měst v Bavorsku.
Ovšem vedle své "automobilové kariéry" byl hrabě Alexandr i velmi úspěšným filmovým producentem. V roce 1910 zřizuje na zámku ve Velkých Dvorcích filmové ateliéry, které po požáru zámku v roce 1912 přesouvá do Vídně. Tam vzniká známá produkční společnost Sascha-Filmindustrie. Po první světové válce má Alexandrova společnost pobočky v Bělehradě, Bukurešti, Budapešti, Varšavě a samozřejmě v Praze. Jeho největším přínosem pro světovou kinematografii je bezesporu objev Marlene Ditrich, kterou společně s další pozdější světovou hvězdou Willim Frostem angažuje do filmu Café Eletric.
30. dubna 1923 se hrabě Alexandr žení ve svatoštěpánském chrámu ve Vídni s princeznou Sofií Trubeckou. Manželství bohužel zůstává bezdětné. V prosinci 1927 prohrává vzdělaný, ctižádostivý, ale zároveň skromný hrabě Alexandr boj s rakovinou a umírá ve věku nedožitých 42 let.
Jindřich Vilém Kolowrat-Krakovský
(1897-1996)
Po smrti hraběte Alexandra se stává majitelem panství Kolowrat-Krakovských, jehož součástí jsou i nemovitosti na Tachovsku (Týnec a Lomec), Jindřich Kolowrat-Krakovský, nejmladší bratr zemřelého Alexandra a poslední žijící syn hraběte Leopolda.
Ještě v témže roce prodává hrabě Jindřich zámek v Týnci staviteli Jaroslavu Polívkovi a ten mu za něj staví funkcionalistický Palác Chicago na Národní třídě v Praze, jednu z nejmodernějších staveb své doby. Spokojený majitel jej nechal opatřit vymoženostmi amerických mrakodrapů a zařídil v něm prodejnu zemědělských produktů z podniků v Týnci. Zemědělství tím ve velkostatkáři Jindřichu Kolowrat-Krakovském získalo průkopníka nových výrobních a prodejních metod, svého Baťu.
V roce 1930 hrabě zakládá na Dianě u Přimdy Západočeské dřevařské závody Jindřicha Kolowrata na výrobu dřevěných domků známé pod názvem Dřevostavby Kolowrat, kde zaměstnává 600 stálých dělníků. Pro dopravu dřeva (ta se dosud prováděla koňským nebo volským potahem) zavádí velmi pokrokový převoz kulatiny na gumových pneumatikách značky Kolowrat.
V letech 1943-1945 je panství českému šlechtici zestátněno a převedeno na Německou říši, ovšem díky jednoznačně prokazatelnému protifašistickému postoji hraběte Jindřicha je dekretem prezidenta Československé republiky v roce 1945 opět navráceno.
V poválečných letech 1945-1948 působí hrabě jako velvyslanec v turecké Ankaře, kde zastupuje zájmy demokratického Československa. Bohužel díky převratu v roce 1948 se do své vlasti pak v následujících 50 letech již nepodívá. Po únoru 1948 je majetek rodu Kolowrat-Krakovských znárodněn a dřevařské závody v roce 1950 státem zlikvidovány. V loveckém zámečku Diana je v roce 1960 umístěn domov důchodců.
Když hrabě Jindřich opouští diplomatické místo v Ankaře, píše 8. března do Prahy telegram: "Vývoj politických poměrů u nás způsobí utvoření nové vlády, která již dnes svými metodami zneuctila tradici svobody a demokracie ve smyslu našem, musí u každého slušného člověka vyvolat pocit hnusu a odporu. Je jisto, že tato vláda, která je agentem Kominformy, vrhne národ československý do morální a hmotné bídy. Žádal jsem již dříve o odvolání z Ankary a poskytnutí bezplatné dovolené, jelikož jsem již delší dobu nesouhlasil s vývojem naší vnitřní a zahraniční politiky. Nové poměry u nás však také znemožňují, abych zůstal byť jen formálně ve službách pražského ministerstva zahraničních věcí."
Po odchodu z Ankary se hrabě stěhuje i s rodinou do Spojených států, kde se živí jako farmář a obchodník s tělocvičnými pomůckami.
Hrabě Jindřich se nejprve žení s princeznou Sofií Trubeckou a po její smrti v roce 1938 podruhé s Marií Klimtovou. Zatímco první manželství zůstává bezdětné, ze druhého pochází pět dětí - Jindřich, Ernest, Marie, Eva a nejmladší František Tomáš.
Po roce 1989 hrabě Jindřich neváhá a vrací se zpět do své rodné vlasti. Na základě restitučních zákonů je Kolowrat-Krakovským vráceno prakticky celé někdejší panství a hrabě Jindřich se společně se svým nejmladším synem Tomášem ujímá jeho správy. V roce 1993 pronajímá Národnímu divadlu Kolowratský palác za symbolickou 1 korunu ročně.
Hrabě Jindřich je také nositelem dvou velmi vysokých státních vyznamenání. Za odbojovou činnost v průběhu druhé světové války jej prezident Edvard Beneš vyznamenává Válečným křížem a v roce 1991 přebírá na Pražském hradě z rukou prezidenta Václava Havla Masarykův řád druhé třídy.
Významný diplomat a národohospodář, velký vlastenec a protifašistický bojovník, štědrý mecenáš a poslední z dětí hraběte Leopolda umírá v roce 1996 ve věku 98 let.
František Tomáš Kolowrat-Krakovský
(1943-2004)
Po odchodu hraběte Jindřicha se správy celého majetku ujímá nejmladší syn František Tomáš Kolowrat-Krakovský, který se jako jediný z Jindřichových dětí po roce 1989 vrací s otcem z USA a natrvalo usídluje v rodné zemi pánů z Kolowrat.
Hrabě František studuje nejprve v Evropě - v Grenoblu a následně ve Vídni. Po ukončení studia cestuje a vydělává si nejrůznějším způsobem (například i jako námořník, kuchař nebo číšník). Po návratu do Spojených států pokračuje ve studiu na Columbijské univerzitě a ve 25 letech se poprvé dostává k filmování. Svůj talent dokazuje několika krátkými filmy a v roli kameramana pak i třemi celovečerními.
Nad návratem do Čech dlouho nepřemýšlí. "S tatínkem jsme měli stejné myšlení. Věděli jsme, že restituce je mimořádná věc, která se ve světě stala možná poprvé, možná naposled. Nešlo jen o to napravit křivdy, ale také zavázat lidi, kteří žili a pracovali v cizině, aby se vrátili a pomohli svými zkušenostmi téhle zemi." Hrabě Tomáš bezezbytku naplňje představu pravého pána z Kolowrat. S láskou a pokorou se věnuje správě a obnově celého panství včetně Kolowratových Lesů na Dianě, kde pobývá nejraději.
Opravuje rybníky Hraničky a rybník Václavský, který se stává součástí jedné z významných sportovních akcí, Přimdského triatlonu. Buduje lesní účelové komunikace, které jsou i součástí cyklistických stezek spojujících oblasti Českého lesa. Ke zvýšení turistické návštěvnosti a rozvoji města Přimdy přispívá koupí nemovitosti pod zříceninou hradu Přimda (po Pražském hradu je považován za druhou nejstarší stavbu kamenného hradu v Čechách) a rekonstruuje ji v atraktivní Horský hotel Kolowrat.
Hrabě Tomáš také navazuje na mecenášskou tradici svých předků a pomáhá jak kulturnímu a společenskému rozvoji celého regionu, tak i sociálně potřebným. V roce 1997 kupuje pro památnou stavbu románského kostela sv. Jiří v Přimdě tři nové zvony náhradou za původní, zničené po 2. světové válce. Osobně přispívá nemalou finanční částkou Červenému kříži a postiženým obcím po rozsáhlých povodních v roce 2002. Pravidelně přispívá na charitativní projekty nadací a nadačních fondů. Podporuje sociálně slabé a nemocné. Neváhá finančně podpořit školy, kulturu a jiné významné akce.
V roce 2001 se zařadilo Lesní hospodářství Františka Tomáše Kolowrata-Krakovského mezi 100 nejlepších firem v oboru zemědělská výroba, potravinářský průmysl a lesnictví. Cenu mu udělil Comenius - Panevropská společnost pro kulturu, vzdělávání a vědecko-technickou spolupráci.
Se svou životní partnerkou Dominikou Kolowrat-Krakovskou plní vysněné přání svého otce hraběte Jindřicha a zakládá rodinu v zemi, kde má rod kořeny. Ve stejném roce, kdy tatínek Jindřich umírá, přivádí na svět a vychovává syna Maximiliana a dva roky poté dceru Francescu. V roce 2004 všemi milovaný a obdivovaný pán z Kolowrat František Tomáš Kolowrat-Krakovský předčasně umírá.
