Odkaz rodu
Bohuslav Balbín
Věrně a stále
Páni z Kolovrat ve své historii více než naplňují definici šlechtictví od Bohuslava Balbína. Hlásíce se ke svému rodovému heslu "Věrně a stále" zůstávají vždy věrni své zemi, panovníkovi a Bohu. Příslušníci rodu Kolowrat-Krakovských získali v minulosti celou řadu vysokých státních vyznamenání a v jejich řadách byla i celá řada velkých národních vlastenců.
- Hrabě František Antonín Kolovrat Libštejnský (1778-1861) umírněný liberál a kritik knížete Metternicha. Státní ministr, a po roce 1848 na krátký čas i ministerský předseda, Rakouské monarchie podporoval nejen českou vědu a kulturu, ale také české národní obrození.
- Jan Nepomuk Karel Kolovrat-Krakovský (1794-1872), zvaný Hanuš, ryzí vlastenec a filantrop, podporoval Matici Českou a stal se předlohou k postavě hraběte Březenského v románu Boženy Němcové Pohorská vesnice.
- Hrabě Jindřich Kolowrat-Krakovský (1897-1996) se odmítl připojit ke Konrádu Heinleinovi a během války se aktivně účastnil protifašistického odboje. Za svou statečnost byl vyznamenán prezidentem Edvardem Benešem Válečným křížem.
Mecenášská tradice rodu
Kolowrat-Krakovští se vždy aktivně podíleli na ekonomicko-sociálním rozvoji státu a pomáhali tam, kde bylo zapotřebí. Podporovali vzdělávání a kulturu, sociálně potřebné i nemocné.
- Hrabě František Antonín Kolovrat-Libštejnský (1778-1861) se velkou měrou zasloužil o vznik Národního muzea, jemuž věnoval svou mineralogickou sbírku a knihovnu čítající 35 tisíc svazků.
- Jan Nepomuk Karel Kolovrat-Krakovský (1794-1872), zvaný Hanuš, poslední příslušník Březenské větve Kolovrat-Krakovských, přispěl nejvyšší darovanou částkou na stavbu Národního divadla.
- Hrabě Jindřich Kolowrat-Krakovský (1897-1996) po návratu z exilu pronajal Kolowratský palác Národnímu divadlu na 20 let za symbolickou 1 korunu ročně.
- Hrabě František Tomáš Kolowrat-Krakovský (1943-2004) v roce 1997 koupil pro památnou stavbu románského kostela sv. Jiří v Přimdě tři nové zvony náhradou za původní, zničené po 2. světové válce, a v roce 2002 věnoval nemalou finanční částku Červenému kříži na nápravu škod způsobených povodněmi.
Panství se nedělí
"Musím udržet rodový majetek pohromadě a odevzdat ho dalšímu pokolení přinejmenším v takovém stavu, v jakém jsem ho dostal"
Hrabě František Tomáš Kolowrat-Krakovský
Jednou z hlavních zásad rodu Kolowrat-Krakovských je rodový majetek řádně spravovat a udržovat pro další generace. Proto Hrabě Jindřich Kolowrat-Krakovský (1897-1996) odkázal celé panství svému nejmladšímu synovi Františku Tomášovi, neboť věděl, že on bude pokračovat v jeho díle.
Páni z Kolovrat, podobně, jako jiné šlechtické rody, s cílem zabránit nerozvážnému hospodaření, a tím zchudnutí rodu, zřizovali rodová svěřenectví (tzv. fideikomis). O právně zajištěný, nedělitelný, nezcizitelný a neprodejný soubor majetku, který přecházel na dědice podle pravidel stanovených zůstavitelem, se staral jeho držitel v roli správce, jenž měl povinnost vyživovat ostatní příslušníky rodiny. Smrtí posledního člena rodu fideikomis zaniká, v případě pánů z Kolovrat svěřenectví po smrti posledního žijícího příslušníka jedné z rodových větví přechází na příslušníky dosud žijící větve.
„Čistota modré krve“
15. září roku 1634 byla císařem Ferdinandem II. potvrzena listina, kterou podepsali 27. ledna 1629 zástupci Libštejské, Novohradské, Bezdružické a Krakovské větve, a stala se zákonem. Podle této listiny nebudou potomci šlechtice, který pojme za manželku osobu nepocházející z dobře známého panského nebo rytířského rodu, přijati za členy příslušné rodové větve. Bude jim upřeno právo užívat erbu a jména Kolovrat. O skutečnosti, že v minulosti, byl tento zákon skutečně uplatňován, svědčí například i žaloba hraběte Bohuslava Kolowrat-Krakovského Libštejnského (1876-1934) z roku 1905. Podle této žaloby nemohl hrabě Leopold Kolowrat-Krakowský (1852-1910), převzít rodové svěřenectví, neboť se jeho otec (prastrýc hraběte Bohuslava) Leopold (1804-1863) oženil s neurozenou Natalií Blaszcynskou. Zemský soud samozřejmě žalobu zamítl s odkazem na platnost občanského zákoníku.
Kolovrat-Krakovští nebo Kolowrat-Krakowští?
V nejrůznějších pramenech se objevují obě verze rodového jména, ale které z nich je správné? Jméno Kolovrat, je odvozeno místa původu prapředka Albrechta I., tedy od vesnice Kolovraty u Uhříněvse, která se vždy psala a stále píše s jednoduchým písmenem v. Druhé jméno, Krakovský, je odvozeno od hradu Krakovec u Rakovníka, který se opět píše s jednoduchým písmenem v. Na samém počátku tedy stojí jméno Kolovrat-Krakovský. Kolowrat-Krakowsky je pak německý tvar jména. V minulosti se na území českého státu nemluvilo pouze jazykem českým, ale dosti dlouhou dobu byl úředním jazykem jazyk německý. Příslušníci rodu Kolovratů často zastávali vysoké úřednické posty i u vídeňského dvora, a tak bylo velmi pravděpodobné, že se do úředního zápisu někdy dostane německá verze jména. Prokazatelně je německý tvar jména zdokumentován u Leopolda Viléma Kolowrat-Krakowského (1727-1809), který zastával u dvora Marie Terezie funkci nejvyššího česko-rakouského kancléře a prvního státního ministra. Jeho potomci, již používají v obou jménech písmena w. Hrabě Jindřich Kolowrat-Krakovský (1897-1996) se pak vrátil u druhého jména k české podobě Krakovský a shodný tvar používají i jeho potomci.
