Linie Kolowrat-Krakowští

Linie Kolowrat-Krakowští odvozuje svůj název od hradu Krakovec u Rakovníka, který zakoupil v roce 1443 Albrecht z Kolowrat (1422–1470) a založil tak nejpočetnější větev Kolowratů. Vilém Albrecht Kolowrat-Krakowský (1600–1689), nejvyšší kancléř, získal v roce 1671 říšský hraběcí titul a o tři roky později i titul český.

Význačným příslušníkem linie Kolowrat-Krakowští je bezesporu vzdělaný a schopný politik, kterého si dokonce oblíbila Marie Terezie – hrabě Leopold Vilém Kolowrat-Krakowský (1727–1809). Komoří a tajný rada, kancléř (1769–1772), prezident dvorské komory (1772–1782), nejvyšší kancléř česko-rakouský (1782–1796), první státní ministr (1796–1808), který získal Řád zlatého rouna. Leopold Vilém měl se dvěma manželkami 17 dětí a nejmladší z nich – František Xaver Kolowrat-Krakowský je společným předkem všech dnes žijících potomků pánů z Kolowrat.

Další výraznou osobností větve Kolowrat-Krakowské byl Jan Nepomuk Karel, zvaný Hanuš (1794–1872). Poslední příslušník březnické větve, ryzí vlastenec a filantrop, který podporoval Matici českou a přispěl nejvyšší darovanou částkou do celonárodní sbírky na stavbu Národního divadla. Díky svému vlastenectví, mecenášství a pomoci potřebným se stal předlohou k postavě hraběte Březenského v románu Boženy Němcové Pohorská vesnice.